Starší tax. zařazení dle Veselý - Moser 1970 Basidiomycetes / Homobasidiomycetes / Agaricales / Amanitaceae / Amanita
Klobouk Klobouky mívají průměr 5 až 15 cm. Nejprve jsou polokulovité, klenuté, nakonec až ploché. Barvu mívají šedou nebo šedohnědou. Okraj je hladký, není rýhovaný. Povrch bývá poněrně hustě pokrytý bílými, bílošedými bradavkami, což jsou zbytky vela. Ty mohou být někdy uspořádany do soustředných kruhů.
Hymenofor Lupeny jsou volné, dosti husté, bílé nebo bělavé a jsou 6-12 mm vysoké.
Třeň Třeň mívá rozměry 5-12 x 2-4.5 cm. Nejprve je uvnitř vatovité konzistence, později je pak dutý. V dolní části je rozašířený, nahoře spíše ztenčený. V dolní části jsou třeně zduřelé a přecházejí do hlízy. Tato hlíza ve svrchní části obsahuje jednu nebo dvě řady soustředných bradavek. Třeně bývají bílé nebo šedé a jsou ve spodní části šupinkaté, resp. příčně rozpraskané. Prsten bývá v horní třetině a je výrazný, odstávající, na svrchní straně je vždy podélně rýhovaný.
Dužina Dužina je bílá nebo pod pokožkou šedavá. Chuť je nevýrazná, vůně bývá zemitá, ředkvová.
Výskyt Roste hojně v létě a na podzim v jehličnatých i listnatých lesích.
Použitelnost Je jedlá, není ale příliš chutná.
Zaměnitelnost Je dosti podobná jak muchomůrce růžovce - Amanita rubescens, tak i např. i jedovaté muchomůrce tigrované - Amanita pantherina. Jedlá m. růžovka se odlišuje především růžověním dužiny a trochu i odstínem pokožky klobouku. U růžovky bývají okraje dírek po housenkách ve spodu třeně vždy růžově nebo červenohnědě zbarvené. Silně jedovatá m. tigrovaná se odlišuje především nerýhovaným, splihlým prstenem a jinak tvarovanou hlízou naspodu třeně. Trochu podobná je i slabě jedovatá m. porfyrová - Amanita porphyria, která má sice spíše šedofialové zbarvení a spíše kulovitou hlízu klobouku, má ale rýhovaný prsten.