Starší tax. zařazení dle Veselý - Moser 1970 Basidiomycetes / Homobasidiomycetes / Agaricales / Agaricaceae
Klobouk Klobouk mívá 5 až 15 cm v průměru. Ten bývá nejprve kulovitý, uzavřený a následně je zvoncovitě rozevřený. Ve středu mívá proměnlivě velký hrbol. Povrch klobouku bývá rozpraskaný s výraznými šupinami, které jsou taškovitě uspořádané. Pokožka šupin bývá nápadně vláknitá. Šupiny jsou nejprve bledohnědé nebo našedlé, postupně tmavnou. Ve středu klobouku, na hrbolu bývá povrch nerozpukaný.
Hymenofor Lupeny jsou směrem k třeni zúžené, husté, bílé. Postupně mívají červenavý nádech.
Třeň Třeň je holý, hladký, nahože ztenčený, v dolní části hlízovitě rozšířený. Bývá 12 až 15 cm dlouhý a 1 až 1.5 cm tlustý a je trubkovitě dutý. V mládí mívá bělavou barvu která se postupně mění v červenohnědou. Mívá pohyblivý, vatovitý prsten, který je na okraji rozdělen do dvou vrstev.
Dužina Dužina celé houby se na vzduchu zbarvuje nejprve šafránově oranžově, postupně červeně až rezavě. Dužina v klobouku je dosti vatovitá, v třeni spíše tuhá až dřevnatá.
Výskyt Bedla červenající roste července do října v listnatých i jehličnatých lesích. Zvláště hojná bývá ve smrčinách.
Použitelnost Jedlá a poměrně chutná huba. Bedla červenající je většinou považována za jedlou, poměrně chutnou houbu a bývá také hojně sbírána. Některé zdroje ale uvádějí určitou podezřelost této houby (možné alergické reakce, střevní potíže atd.). V okruhu bedly červenající existují dosti podobné druhu, které jsou pravděpodobně nejedlé nebo i jedovaté. Jedlé a hojná Bedla vysoká - Macrolepiota procera se odlišuje pruhovaným třeněm, nečervenající dužinou, obvykle větší velikostí a také jiným vzhledem šupin na kloboucích.
Zaměnitelnost Je do určité míry podobná některým podezřelým a snad i jedovatým bedlám. jedná se o bedlu zahradní - Lepiota hortensis (syn. Lepiota rhacodes var. bohemica (Wichansky) Bellu et Lanzoni, syn. Lepiota rhacodes var. hortensis Pilát, syn. Macrolepiota bohemica (Wichansky.) Kriegl. et Pázmány) a bedlu trsovitou - Macrolepiota venenata Jacob ex Bon. Žádná z nich neroste v běžných lesích.
Jedná se o jednu z nejběžnějších bedel. Typické pro ni je okamžité oranžovění a postupné červenání dužiny na řezu a růst v lesích.
Rejstřík
Taxonomie
Přihlášení
)
)
)