Je úplněk – rostou houby, dějí se zázraky

autor: Pantáta

Jednou, bylo to koncem dubna, jsme s rodinou po dlouhé zimní přestávce dorazili na naší milovanou chatu poblíž Manětína. Po sobotě strávené jarními pracemi (po zimě je toho v baráku i na zahradě vždycky fůra) jsem večer usínal úplně vyřízenej, ale maximálně natěšenej na neděli. Konečně zase po téměř půl roce budu ve svém lesním houbařském „teritoriu“. Ten pocit asi nemusím blíže vysvětlovat – každý z vás jistě ví o čem mluvím. Navíc venku přímo zářil úplněk a i počasí posledních dnů slibovalo možné nálezy jarních hub. Před usnutím jsem si už v hlavě promítal zítřejší houbovycházku (do kterého lesa půjdu, na které místo se určitě podívám, kde by to naopak bylo zbytečné atd…) až jsem z toho usnul.

Druhý den jsem se nasnídal, zabalil houbařské náčiní do batůžku a vyrazil. Košíček jsem raději do něj ukryl taky. Cestou k lesu musím projít skrz vesnici a neměl jsem nejmenší chuť vysvětlovat případným čumilům proč jdu v dubnu do lesa s košíkem. Místní „elita“ totiž většinou sbírá pouze hřibovité houby. Prošel jsem vesnici a kráčel polní cestou k lesu. Nabit energií a natěšen na les jsem si začal z radosti prozpěvovat jednu z mých oblíbených písní od Loretty Lynn „Coal Miner´s Doughter“ (zmiňuji se o tom záměrně – zjistíte proč).

Konečně jsem byl v lese. Dle plánu trasy, který jsem vymyslel před spaním, jsem napřed zamířil do osikových hájků, kde jsem čekal nějakou tu kačenku, případně smrže. Ale zklamání bylo veliké. Prochodil jsem všechna možná místa a kromě pár chorošů nikde ani houba. No co se dá dělat, dnes to prostě nevyšlo - les ale krásně voněl, bylo hezky a při brouzdání svými „místečky“ jsem vzpomínal: tady bejvaj ty osikáče, tady rostly na podzim zelánky, tu zase houf lišek ….

Osiky jsem tedy opustil a šel jsem ještě na jedno místo kde na kraji lesa růstávají v trávě májovky. Ale ani tady jsem nepochodil. Vydal jsem se tedy zpět na chatu. Cesta vedla poblíž místa, kde pravidelně koncem května nacházím své první březové křemenáče. Tak jsem tam z nostalgie nakouknul a představoval si, jak tam za měsíc začnou vyrážet. Ale najednou jsem zůstal stát s vytřeštěnýma očima, protože jsem jednoho uviděl přímo před sebou. Křemenáč koncem dubna – neuvěřitelné!!! Když jsem se vzpamatoval z toho šoku, tak jsem okamžitě začal prohledávat celý březový hájek a našel jsem ještě 7 dalších. Všechny byly krásně čerstvý - ten největší měl asi 10 cm - a potěšily jako snad ještě nikdy předtím. Navnaděn tímto nečekaným úspěchem jsem se rozhodl vrátit asi o 1 km zpět, kde byla ještě jedna podobná lokalita,ale tam ještě nebylo nic. Tak jsem se vydal zpět na chatu. Před vesnicí jsem zase ukryl košíček do batůžku, aby mě nikdo nepřistihl (ty blázni by byli schopni zavolat na mě NOVU J J J )….

Blížil jsem se k chatě a těšil jsem se jaký šok způsobím svým nálezem i v rodině. Najednou jsem si uvědomil že odněkud z dálky slyším hudbu. Zastavil jsem se, poslouchám, a začínám jasně rozeznávat tu písničku co jsem si zpíval cestou do lesa: „ Well I was born a coal miner´s doughter ……“

Posadím se na posteli – z rádia, které používám jako budík na mě zpívá Loretta Lynn tutéž písničku, o které se mi před chvílí zdálo. Je 6:30 a já musím vstávat do práce. Když se trochu vzpamatuji a uvědomím si realitu, tak kouknu ze zvyku z okna jaké je venku počasí.To,že je Měsíc v úplňku a svítí na plný pecky do ranního šera mě už vůbec nepřekvapilo …..

Tenhle naprosto dokonale živej sen se mi zdál dnes v noci. V kombinaci s úplňkem a s tou doslova „vysněnou“ písní na mě udělal takovej dojem, že jsem se rozhodl podělit se o něj s vámi …..

Mnoho podobných a ještě hezčích snů všem přeje PANTÁTA.

P.S. Ještě malý dodatek. To, že se jsem večer před spaním myslel na nějakou písničku a ráno mě ta samá z rádia probudila, se mi v posledních letech stalo – pokud si dobře vzpomínám - už potřetí…. Zázrak?????