HOLUBINKY A RYZCI
Ryzci a holubinky se vyznačují zejména tím, že mají klobouk a třeň, který je vždy umístěn poblíž středu klobouku. Na rozdíl od ostatních stopkovýtrusných hub mají oba rody hymenofor lupenatý, tj. mají pod kloboukem lupeny. Nemají tedy hymenofor ani rourkatý (jako třeba houby hřibovité) ani hladký (jako třeba některé choroše) ani ostnitý (jako třeba houby lošákovité). Lidově se říká, že jsou to houby s chladičem. Na rozdíl od ostatních lupenatých hub mají jak ryzci tak holubinky kulovité buňky, což způsobuje, že jsou to křehké houby, které se snadno lámou. Přejetí prstem přes lupeny stačí k tomu, aby se polámaly. Výjimkou je holubinka namodralá (Russula cyanoxantha), která se vyznačuje nelámavými lupeny (obvykle popisované jako špekové). Jejich dužina je křehká a připomíná konzistencí například jablko. Srovnání s jablkem považuji asi za nejvýstižnější. Někdy se též uvádí, že se ryzcům a holubinkám láme třeň podobně jako křída, a to včetně onoho zvukového efektu lupnutí. Lom je víceméně pouze hrbolatý zatímco u ostatních hub je značně "hornatý" až roztřepený, nebo dokonce zlomitelný jen částečně. Ostatní houby totiž mají buňky vláknité, a obvykle se tedy nepříliš dobře lámou či je tím odhalena jejich vláknitá struktura. Doporučuje se též udělat test spočívající v rejpnutí čímsi do dužiny třeně, přičemž vyloupnete-li tím kus dužiny a nezpozorujete-li žádný náznak vláken, pak zřejmě dloubete do holubinky nebo ryzce. Lupa je při tomto testu asi velmi dobrým pomocníkem. Obecně bych řekl, že to chce trochu praktických zkušeností. Další vlastnosti již nejsou ryzcům a holubinkám společné a budou tedy probrány odděleně.