Noviny

Na pomezí listnatého a smíšeného lesa. Už jsem ji tam viděl dříve a myslel jsem, že je to nějaká strmělka. Nicméně není.

Pod kaštanovníkem setým

Ďubkatec čili rezavec borový (Onnia triquetra). Na obrázku (Obr. 1) roste ze země u borového pařezu. Ještě celkem mladý, neúplně vyvinutý, velikost asi 3 cm.

Ty dvě plodnice vlevo na Obr. 1, to je bělochoroš jabloňový (Tyromyces fissilis). Těch pět plodnic v pravé části, to je outkovka hrbatá (Trametes gibbosa). Pahýl osiky ve volném porostu u rybníka.

Hrotnatka zápašná (Sarcodontia setosa) na kmínku asi již mrtvé jabloně (Obr. 1 a 2). Ne každé plodnici se poštěstí, aby byla příkladem pro mykologické atlasy. Vezměme za vděk alespoň těmito snímky, které budiž dokladem, že tam ta houba skutečně rostla. Na okraji prastarého úvozu vyježděného předky a místy zpevněného kamennou zídkou. Stanoviště je bývalou třešňovou alejí. Dnes se vtroušenými duby, vrbami, lískou, planou hrušní a jabloní a také ořešáky, které tu úspěšně klíčí. V podrostu roste bez černý, dokonce zplanělý rybíz, šípek, místy maliny i ostružina a nezbytné kopřivy. Všechny ty dřeviny, byliny a ostatní nepřehlednou buřinu ani vyjmenovat nelze. Slovy klasika: závan starých časů.

Pro veliký úspěch, ještě jednou ta samá houba: lesklokorka jehličnanová na tom samém pařezu (Obr. 1 a 2) jako v minulém příspěvku v červenci 2022. Letos tam bylo celkem 7 plodnic. Obtížně by se vešly do jednoho záběru.

Amatérský mykolog zbavil této houby titulu endemit horských jehličnatých lesů západní USA tím, že jí nalezl na jižní Moravě, a učinil tak prvonález za celou Evropu viz Amatérský mykolog objevil na Pálavě houbu, která má růst jen v Severní Americe. Link na obrázek na webu Novinky.cz

V úplně pustém lese, kde nerostlo vůbec nic, najednou skupina deseti krásných křemenáčů. U několika bříz ve smrčině. Působilo to skoro jako sci-fi.

Dnes jsem ji našel (poprvé v životě) u cyklostezky pod osikami a nějakými dalšími stromy. Přes cestu je lokalita čepičatky hlízonohé, křemenáčů a mnoha dalších hub.

Desítky plodnic na pomezí mladé bučiny a vykáceného smrkového lesa.

Poprvé jsem měl možnost tyto houby vidět i mimo mé rajóny v západních Čechách. Na dohled Milešovky (v podstatě hned vedle silnice) rostlo v mixu různých listnáčů několik skupinek plodnic.

Jedna osamělá plodnice na větvi dubu pod hrází rybníka (Obr. 1). Velikost 4-5 cm.

U nás se také objevuje ta modravá varianta. Poblíž "standardních" helmovek ředkvičkových. Tady jsou v porovnání.

Tak tohle žádná literatura neuvádí. Choroš měnlivý (Polyporus varius) o velikosti téměř 20 cm, bez třeně, bokem přirostlý. Na kmeni buku do výšky 2,5 m. Se správnou determinací musel pomoci odborník. Viz Obr. 1 a 2.

Na stejném stromu (dub letní) jako loni jen o dva měsíce později (Obr. 1 a 2). Velikost do 5 cm.

Člověka potěší, že aspoň ty houby bydlí stále ve stejném remízku. Tento choroš (Obr. 1) je na osice nízko nad zemí. Stejná lokalita jako v minulém příspěvku.

Dnes na kraji cesty ve štěrku mnoho a mnoho plodnic, které jsem si (makroskopicky) určil jako tento druh. Vždy ve smrčině ve skupinách, které měly několik desítek plodnic. Celkově jich tam bylo snad tisíc.

Musím říct, že závidím zdejší fotky. Na březnovky mám celkem štěstí, ale vždycky je to takový hustý chumel plodnic sotva čouhající ze země a nenapadá mne jak to rozumně vyfotit.

Pod břízou na předměstí. V této skupině pavučinců bude jistě více druhů, ale budiž. Jedny z prvních jarních mykorizních hub (Obr. 1 a 2).

Dnes jsem jich objevil pár na stejném místě jako před 2 lety.. ale dalo to dost hledání. Asi nebyla dost studená zima. Přitom penízovek smrkových je jak naseto.

Na kmínku bezu černého (Obr. 1 a 2).

Dnes jsem našel patrně brefeldku na větvičce u země. Lokalita Panenské Břežany. J.

Nejen lidstvo se zbláznilo, houby také. Májovka na konci listopadu (Obr. 1 a 2)!

Dermocybe rostoucí ve smrčinách, s oblibou na vlhčích až trvale zamokřených půdách. Nápadná živými barvami, nápadně (plus mínus) oranžovými lupeny. Červený seznam: VU.

Na hrázi rybníku, České Budějovice (Obr. 1 a 2).

Na dubu letním celkem nízko, asi 2 m nad zemí. Velikost 20 - 25 cm (Obr. 1).

Ve smrkovém lese na stanovišti s příměsí borovice a jedle, substrát polámaný smrkový kmínek nedaleko Lipna (Obr. 1).

Stálý host našich stránek, lesklokorka jehličnanová (Ganoderma carnosum), (Obr. 1 a 2). Na starším mohutném pařezu (Obr. 3) douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii) uprostřed sídliště malého městečka v JZ Čechách.

Okolo Kladna už začínají

V rostlinném opadu podél vedlejší silnice v zalesněné krajině, 670 m n.m. (Obr. 1 a 2).

Tento choroš sem dávám opravdu jen pro zajímavost. Jedná se o ostropórku rozlitou (Oxyporus obducens). Vyskytuje se řídce na padlých listnáčích, v prvé řadě na topolech jak tomu bylo i v tomto případě. Rozlitá (resupinátní) plodnice na Obr. 1 má délku téměř 150 cm. Původní tip z terénu, ostropórka topolová (O. populinus), byl opraven odborníkem na slovo vzatým (doc. J. Vlasák) a správná determinace posléze potvrzena sekvenací nukleotidů DNK. Houba se na lokalitě vyskytuje na více místech, vesměs na padlých kmenech topolů ležících na zemi nebo zakleslých těsně nad povrchem. Byla tam již v listopadu. Teprve v únoru se podařilo pořídit její snímky (Obr. 1 - 4).

Rozšířené psaní a povídání by asi bylo jen nošením dříví do lesa. Má-li laskavý čtenář zájem a přeje si rozšířit svoje obzory, nechť vyhledá učenou literaturu. Nebo, což se stalo standardem posledních desetiletí, sáhne po gúglu.

Drobná helmovka (klobouk do 10 mm) rostoucí na kůře živých i mrtvých listnatých stromů (obzvlášť na vrbách), často v mechu. Roste vzácně, především v pozdních podzimních měsících.

Alespoň 100 plodnic v několika skupinách rostoucích v městském intravilánu. Javor, bříza, smrk. Leg. et det. J. Chalupský.

Na staré dubové větvi na zemi (Obr. 1).

Jedna plodnice ohňovce statného (Phellinus robustus) na dubu letním (Obr. 1). Pro zajímavost. To všechno bílé, ta "plíseň" pod plodnicí, na kůře stromu a v pavučině, to jsou výtrusy.

Po pár letech jsem ho opět objevil. Zdá se, že v letech kdy roste dost klouzku kravského, je jeho výskyt prakticky jistota.

Saprotrofní askomycet rostoucí na rašeliništích od vrchovišť po slatiniště, od nižších poloh do hor. Většinou roste v mokrém rašeliníku, ale nevadí mu asi ani ploník a jiné druhy vlhkomilných mechů. Ze substrátu může vystupovat pouze vrchol plodnice se zeleným theciem. Zdá se, že na příhodných stanovištích může růst o začátku léta do zámrazu. Červený seznam: CR. Druh navržený k ochraně. Aktuálně roste, takže je vhodná doba pro hledání nových lokalit. Třeba nějakou najdete (a ne jako já, který jsem se nechal dovést k ploše a jen jsem si našel skupinku k focení).

Pro srovnání ještě vzrostlé plodnice, které na výšku přesahovaly borůvčí a které vlivem suchého větru šupinovitě rozpraskávaly. Stejné polesí jako v předchozím příspěvku, jen jiná partie. V okolí začínající Hydnellum scrobiculatum, usychající Lactarius trivialis a spousty šiškovců.

Autoři o knize:
Vážení, v současné době připravujeme ve spolupráci s Muzeem Vysočiny Jihlava vydání odborné přírodovědné publikace o dřevokazných houbách známých pod jménem choroše. Kniha by měla vyjít v závěru roku 2021. Bude však vydána pouze v omezeném nákladu, a proto prosíme o Vaše předběžné nezávazné vyjádření uvedené v záhlaví této zprávy. Předpokládaná prodejní cena za jeden výtisk je 1.482 Kč včetně DPH.

Choroše Evropy ve sbírkách Muzea Vysočiny Jihlava
(Poroid fungi (Polyporales s. l.) of Europe in the collections of Muzeum Vysočiny Jihlava)
Autoři: Petr Vampola a Eva Charvátová
Vydavatel: Muzeum Vysočiny Jihlava, p.o., předpoklad prosinec 2021
(formát A4, pevná šitá vazba V8, 650 stran křídového papíru, 506 barevných fotografií)

Za autory:
Petr Vampola
Smrčná 109, 588 01 Smrčná u Jihlavy

Menší až středně velký ryzec rostoucí v mykorhize se smrky a borovicemi, především na vlhčích stanovištích: břehy potoků, rašelinné a podmáčené smrčiny, kolem louží na lesních cestách, v bývalých pískovnách... Za dlouhodobě vlhkého počasí se ale může objevit leckde.

Klobouk matný, šedohnědý s nafialovělým nebo namodralým odstínem (po oschnutí mizí), většinou s hrbolkem. Lupeny naokrovělé, třeň s pleťově naoranžovělý (po oschnutí spíš bělavý nebo bledě šedohnědý). Většinou voní sladce po kokosu, ale v průměru méně výrazně než Lactarius glyciosmus - ryzec vonný (ten bývá méně statný, světlejší a roste pod břízami).

Podrobný popis kuřátek rýhovaných naleznete v článku Oldřicha Jindřicha Ramaria testaceoflava - kuřátka rýhovaná, několik poznámek k novému druhu pro mykobiotu České republiky, Mykologické listy, Praha, no 137, str.43-47, 2017. Článek je zde.

Na kořenových nábězích vzrostlé jedle.

Vzácnější až roztroušeně se vyskytující pavučinec rostoucí v podmáčených smrčinách, případně i v podhorských smrčinách, pokud je půda dlouhodobě zásobena větším množstvím vláhy. Nápadný žlutými, žlutorezavými a v mládí až žlutooranžovými tóny a poměrně sytě žlutými lupeny. Na podobných stanovištích roste i pavučinec skvělý / výjimečný (Cortinarius rubellus), který má méně žlutých tónů, tmavší lupeny, zahrocenější vrchol klobouku. Červený seznam: VU. Určení potvrdil M. Beran.

Jediné místo na severním svahu u potoka. V okolí jen staré ryzce smrkové a voskovky kuželovité.

Dnes v borovo-smrkovém lese v okolí Kladna. Lokalitu sleduju už asi 15 let. Roste pravidelně kromě několika nejsušších sezón. Růst je sladěný s růstem klouzku sličného, který se letos poprvé ve větším objevil minulý víkend a stejně tak se objevil klouzek bílý.

Na lokalitě v pražských Dejvicích jsem jí zatím nezahlédl (obvykle tam nevydrží dlouho), ale neprofláknutý pražský Braník letos vydal minimálně dvě plodnice.

Vlhčí, podmáčená smrčina s bukem. Několik plodnic. Starší i mladší.

Dnes ve smrčině v okolí Kladna.

Mladý bor u zaniklé lesní pískovny. Nejdřív jsem podle barvy klobouku myslel, že to bude křemenáč borový.

Skupina starších borovic s mladšími smrky a buky v okolí. V mechu a borůvčí. Nejspíš zaschly, už před dvěma dny bylo na lokalitě dost sucho.

Teplá dubina, sub Quercus rubra. Hojný druh. Charakteristický vůní po maggi (cikorka) a fialově-purpurovými tóny na celé plodnici. Mléko bílé, vločkatě vodnaté, mírné, po chvíli svíravé, tupé. Nejedlý.

Letos se Vittadinii opět v parku po suchých letech objevila v plné kráse. A i když hned po prvním výskytu posekali trávník i s muchomůrkami, po několika dnech tam vyrostly nové.

Roztroušeně se vyskytující Telamonia rostoucí ve vlhkých či mokrých meších (často v rašeliníku) pod jehličnany. Nápadná (alespoň v mládí) světle žíhaným třeněm a světlým ostřím lupenů (od cheilocystid). Zajímavé na něm je, že roste od pozdního jara (byť i v létě a na podzim), takže je jedním z mála pavučinců, které lze najít v jehličnatých lesích už na přelomu května a června.

Jeden hezký plaváček z jižních Čech, který se i přes chladné jaro nebál vyrůst.

Po dlouhé době jsem objevil lokalitu, kde jich bylo neskutečné množství. Napočítal jsem jich 120 a pak už jsem toho nechal.

Po delší době jeden fešák z českého středohoří

Letos rostou, kam vlezu. Nalezeno v jedlině na Českokrumlovsku s J. Jandou.

Bílý chlupatý milimetrový askomycet rostoucí v bohatých skupinách na dřevu dubů a buků. Výtrusy zhruba 7 x 1,5 mí, hladké. Chlupy krom terminálních článků drsné (je potřeba se dobře dívat a proostřovat).
Lachnum virgineum má výtrusy trochu širší (2 mí) a chloupky po celé délce inkrustované. Lachnum crystallinum (=Dasyscyphella crystallina) má mezi chlupy krystaly a výrazně větší spóry. Druhy rodu Hyaloscypha jsou obvykle menší, mají větší (hlavně výrazně širší) spóry s tukovými kapkami.

Smíšený les, jedle, buk, smrk, ptačí třešeň. Moc často ji nepotkávám.

Jsem rád, že jsem je dnes zase viděl.

Pařezník rostoucí na jedlových větvích. Narůžovělé až fialovohnědé odstíny. S ohledem na substrát a zbarvení asi nezaměnitelný. Růst nejspíš může po celou sezónu, pokud je vlhko. Nejčastěji se objevuje na jaře a na podzim, preferuje přirozenější suťové lesy s jedlí. Červený seznam: CR.

Na smrkovém pařezu, asi 15 km severně od Českých Budějovic (Obr. 1 a 2).

Ahoj
Po několika letech vydala lokalita ohnivců jurských konečně zase více plodnic. Sice jsme nenašli žlutou formu, ale jinak se letošní "úroda" blíží dřívějšímu standartu, tak doufejme že to letos snad bude platit i u ostatních jarních druhů.

Letos jsem je k mé radosti ve smrčině opět po několika letech objevil. Asi opravdu potřebují k růstu nějaké specifické podmínky.

Žlutý až žlutavý askomycet rostoucí na vlhčí půdě mezi mechy ve smrkovém opadu. Vzácnější houba, ale letos se jí asi dařilo. Leg. et det. Zuzka Sochorová.

Dnes jsem si vyfotil mecháčky lopatkovité na mechu, který roste mezi panely na perónu jedné vlakové zastávky.

A letos přesně na den jsem tam první plodnici objevil také.

Dnes několik plodnic na pařezu (snad smrku). Tato byla největší.

Nápadně růžová velká hvězdovka, okolo 8 cm (Obr. 1). Nad příkopem podél cesty v kulturním smrkovém lese. Asi 20 km západně od Českých Budějovic, 600 m n.m.

Rostou i v listopadu (Obr. 1 a 2). Bukový les asi 20 km západně od Českých Budějovic, 670 m n.m.

Lokalitu jsem považoval za vyhynulou. Každý rok tam dvakrát třikrát na podzim zajdu a roky nic. Letos ano! Jsou tam pořád. Letmým pohledem desítky plodnic.

= Hygrophorus pudorinus s. auct. Masitá krémově oranžová šťavnatka rostoucí na alkalickém podloží pod jedlemi. Podobně zbarvené jsou Hygrophorus nemoreus rostoucí pod duby a Hygrophorus poetarum rostoucí pod buky. Červený seznam: EN.

V rámci šedočerných čirůvek patří spíše k větším druhům, často (ale ne vždy) má zesílenou bázi třeně. Kontrast tmavých šupinek na světlejším podkladu by měl být v průměru větší než u podobné Tricholoma filamentosum. Roste na bazičtějších podkladech pod jedlemi, buky, ale asi i smrky. V Červeném seznamu je uvedena jako kriticky ohrožený druh.

Jeden z čistě smrkového lesa (Obr. 1). Proto snad smrkový. 700 m n.m.

Okraj lesa, kořenové náběhy borového pařezu. Velikost plodnice asi 7 - 8 cm (Obr. 1).

kržatka rohonohá = kořenatka rohonohá

Druhá nejmenší ze šesti druhů Phaeocollybií, které u nást rostou. Průměr klobouku má obvykle do 15 milimetrů, často menší. Klobouk je plus mínus kuželovitý, zbarvený v krémových naoranžovělých až nažloutlých odstínech. Plodnice jsou cítit moučně, okurkově až štěničně.

Podobné mohou být Phaeocollybia jennyae, která má klobouk spíš než kuželovitý polokulovitý se špičatým hrbolkem, výraznější červené až cihlové zbarvení, spodní část třeně temně červeně zbarvenou a cítit je nasládle ředkvově. Ještě podobnější je Phaeocollybia christinae, která má podobné zbarvení (v průměru o něco sytější a bez žlutavých odstínů), rovněž kuželovitý klobouk, ale je větší a voní marcipánově, hořkomandlově.

Roste ve smrčinách bohatých na citlivější mykorhizní druhy (lošákovité, čirůvky, kuřátka aj.), zpravidla v doprovodu dalších druhů Phaeocollybií, z nichž patří k nejvzácnějším. Červený seznam: CR.

V návaznosti na téma Hydnellum scrobiculatum - Lošákovec ďubkatý přidávám ještě poslední druh z trojice Hydnellum scrobiculatum - concrescens - cumulatum.

Většina známých lokalit pochází z kyselých oligotrofních smrčin (často je ale uváděna přítomnost borovice). Houba má tendenci - za optimálních růstových podmínek - tvořit plodnice s velkým množstvím narostlých kloboučků, jejichž dužnina je většinou tenčí oproti dužnině Hydnellum scrobiculatum. Oproti němu je také tento druh mnohem vzácnější.

Všechny snímky pocházejí ze stejné lokality.

První plodnice (či spíše srostlice) je mladá a svým povrchem docela dobře imituje Hydnellum scrobiculatum. Jsou ale vidět už náznaky narůstajících kloboučků.

Druhá srostlice je rovněž mladá, ale tenké nálevkovité zónované plodnice připomínají spíš Hydnellum concrescens.

Třetí plodnice je ideální stav, má narostlou řadu kloboučků, které jsou dobrým makroskopickým znakem. Řekl bych, že Hydnellum scrobiculatum ani Hydnellum concrescens takový karafiát vytvořit neumí.

Čtvrtá plodnice je podobný případ, ale o něco starší.

Troufám si říct, že Hydnellum cumulatum alespoň u mladých neoschlých plodnic vykazuje krémově narůžovělý až krémově naoranžovělý odstín, který u Hydnellum scrobiculatum a concrescens nebývá tak často přítomný. Mikroskopicky má Hydnellum cumulatum z této trojice nejmenší spóry s nejdrobnějšími bradavkami.

Mykorhizní kuřátka tvořící plodnice s (alespoň v mládí) sytě žluto-oranžovými odstíny. Tvoří mykorhizu z buky, rostou na alkalických půdách. Mnohé nálezy dříve uváděné pod tímto jménem patří k jiným druhům. Podle Petersen/Borgsjö 1999 spory 10-13 x 4-6 mí a hyfy bez přezek. Živě zbarvené plodnice mají v mládí také kuřátka horská (Ramaria largentii) rostoucí obvykle pod smrky (s oblibou ale také na nepříliš kyselých půdách).

Na náspu lesní cesty, smrčina s několika borovicemi. V náspu je i vápencový štěrk, takže je zvláštní, že na něm tato houba roste - z ostatních lokalit ji znám jen na kyselém podloží.

[url]Na lesní cestě téměř na holé skále, smrková tyčovina s borovicí. Na více místech v lese byly plodnice Coltricia perennis, tyto jen na jediném.[/url]

Dříve patřila mezi choroše (Polyporales). Jak je tomu dnes, po sekvenační smršti, která řádí světem hub, nevím. U země na kmenu střemchy. Od paty do výšky asi 60 cm (Obr. 1). Klobouky (Obr. 2) mohou připomínat druhy rodu ostnateček (Steccherinum). Hymenofor je v mládí pěkně zachovalý, později se svisle trhá a rozpadá (Obr. 3). Tomuto typu se říká irpikoidní nebo hydnoidní. Nález: České Budějovice, sídliště Vltava.

Tak jsem se po pár letech dočkal. Letos opět rostou. První polovina června je jejich čas. Lipový hájek, v opadu listí, z jílovité půdy.

Houby rostou po obvodu elipsy. Hlavní osa zleva doprava 240 cm, vedlejší svislá 220 cm. Trávník na sídlišti Vltava v Českých Budějovicích. Na jedné straně oblíbené místo venčení psů. Na druhé zase neoblíbené pro množství záludných exkrementů.

Tak běžná holubinka na jaře, že zde ani nemá samostatné téma. Tato je z hráze malého rybníku na Vodňansku. Byla poměrně velká, výška asi 15 cm.

Drobný askomycet s bohatě vyvinutým subikulem a bledě žlutými až bělavými apotecii. Roste na dřevu dubů a jiných listnáčů. Leg et. det. Aleš Jirsa. Jsou velmi drobné, osobně bych si jich nevšiml, ani kdybych na ně koukal (část viditelná na přiloženém snímku měla na šířku asi 8 milimetrů).

Další nález. Zhruba stejná lokalita. Opět na zemi na ulomených a spadlých dubových větvích (Obr. 1 a 2).

Velmi běžná houba na slabších větvích a větvičkách listnáčů, hlavně dubu. Nejprve roste pod kůrou na polomrtvých později mrtvých větvích v koruně. Když větve spadnou, pokračuje na zemi. Slabá kůra postupně popraská, stočí se do stran a objeví se houba. Barva plochých plodnic je v různých odstínech špinavě žluté, místy do oranžova, a hnědé. Za vlhka bývají fialovo-šedé. Je dobré, dát nasbírané úlomky do igelitového pytlíku, navlhčit a počkat jeden dva dny. Plodnice nabobtnají, zbarví se do šeda a dají se lépa studovat, třeba mikroskopem. Viz připojené Obr. 1 - 4.

Bledě žlutá kyjanka rostoucí na chudém podloží (písky a jiné kyselé horniny s vysokým obsahem křemene), především na místech, kde prakticky chybí humus a roste vřes. Někteří autoři uvádějí, že tvoří mykorhizu s vřesem. Fruktifikuje v pozdním podzimu, nejvíce v listopadu. Červený seznam: DD.

Jedna fotka už je tady: http://www.damyko.info/ForumA/viewtopic.php?t=9

Středně velká čirůvka rostoucí pod borovicemi. Klobouk s hladkým povrchem, vláknitou kresbou a barvami v přechodem od odstínů zelenoolivové po okrovobéžové. Lupeny bělavé. Třeň bělavý (nebo jen lehce nadechlý), bez barevně odlišených šupin.

Ve starší literatuře (v pojetí některých autorů) byla uváděna pod jménem čirůvka pětidílná (Tricholoma quinquepartitum).

Z dalších podobně zbarvených čirůvek u nás rostou:
- čirůvka odlišná (Tricholoma sejunctum) - roste pod duby na teplých stanovištích s nepříliš kyselou půdou
- čirůvka olivově hnědá (Tricholoma viridilutescens) - roste patrně v mykorhize se smrkem (a jedlí), liší se výrazně tmavým (černozeleným) středem klobouku a spíše olivovými tóny (než teplými odstíny okrovozelené) (ČS: EN)
- čirůvka sálající (Tricholoma aestuans) - barevné předchody žlutozelené po teplou okrovou, má zbarvený i třeň (světleji než klobouk) a dužnina má po chvíli palčivou chuť
- čirůvka peřestá (Tricholoma fucatum) - roste spíše pod smrky, má matný klobouk, zbarvený a šupinkatý třeň (ČS: EN)
- čirůvka Joachimova (Tricholoma joachimii) - má zbarvený a šupinkatý třeň (ČS: CR)
- čirůvka zelánka (Tricholoma equestre) - živější zbarvení, žluté lupeny a třeň

Poměrně vzácný druh rostoucí především v oligotrofních borech (podle některých autorů i pod jedlemi). V jižních Čechách docela vzácná, ale proslýchá se, že na Vysočině by se snad dala sbírat na koše Smile

Středně statná šťavnatka se žlutavými tóny na klobouku. Nápadná slizovým prstenem, který je při zasychání méně patrný. Mykorhizní symbiont borovice rostoucí na alkalických půdách, s oblibou na hadcích. Osobně se domnívám, že jde o nitrofobní druh, který je citlivý na eutrofizaci stanovišť a vůbec jakoukoli vrstvu surového humusu. Proto preferuje spíše hadce než vápence, na kterých mají tendenci vznikat humóznější půdy.

Houba na snímku pochází z vápencové skály kryté mladým borem, kde prakticky chybí humus. Rostla společně s Tricholoma batschii a Phellodon niger.

Šťavnatka slizoprstenná je uvedena v Červeném seznamu jako CR. Na (v Červeném seznamu uvedené) lokalitě PR Miletínky, co vím, nebyla od nálezů F. Tondla z přelomu 80. a 90. let ověřena přes četné návštěvy profesionálních i amatérských mykologů. Nové lokality pro ČR publikovali v Mykologických listech 137 (2017) M. Kříž a J. Kneifl.

st 24. října 2018 11:22 no-X: Třeba někdo přidá fotku plodnic vyrostlých za vlhka pro srovnání.

Tak tady jsou...

Na okraji města ve volném stromovém porostu dubů, osik, vrb, aj.

Menší až středně velká čirůvka nápadná špinavě žlutými, hořčičnými až okrovými odstíny na klobouku (který je náchylný k rozpraskávání) v kombinaci s petrželovo-pastiňákovo-celerovou vůní u čerstvých plodnic. Mívá šupinkatý třeň. Pokud je zapuštěný ve vlhkém substrátu, zůstává bílý, pokud osychá, mohou se šupinky zbarvovat podobně jako klobouk.

Roste v oligotrofních borech nebo smrčinách. Spíše v oblastech nezasažených imisemi. Červený seznam: EN.

Nalezeno s J. Jandou v mladším oligotrofním boru na Třeboňsku

Z oligotrofního písčitého boru na Třeboňsku. Průměr třeně zhruba 6 cm, nalezeno s J. Jandou.

Druh typický pro oligotrofní bory (roste jak v písčitých, tak reliktních a jim podobných borech), obvykle v doprovodu brusinky, vřesu nebo lišejníků. V mládí má (alespoň na obvodu klobouku) modrofialové odstíny, které postupně mizí a překrývají je rezavohnědé tóny. Za suššího počasí spíše světle kožové, za vlhkého tmavší hnědé. To se mohou na klobouku objevovat i tmavší vodnaté skvrny. Třeň je v mládí kryt výrazným bělavým vélem. Nejde o jediný podobný druh rostoucí v borech, ale je pro ně asi nejtypičtější.

Nalezeno s J. Jandou na Třeboňsku (byl na více lokalitách).

Pokud má podmínky, může vytvářet plodnice s průměrem kolem 15 cm, i větší.

Stará lokalita na Šumavě, první snímek pochází ze vzrostlého smrko-jedlového lesa s mechem a borůvčím, druhý z mladší smrčiny s opadem.

Miniaturní houba (několik mm) rostoucí na spadlých větvích listnáčů. Narážím na ni opakovaně v okolí Kladna (ale je to spíše náhoda, protože je opravdu drobná). Určili mi ji takto v Mykologické poradně na fb a zdá se, že znaky souhlasí.

Nová lokalita v Českovelenické pánvi, oligotrofní bor s lišejníky, vřesem a brusnicemi, břeh úvozové cesty.

Nová lokalita v Českovelenické pánvi, oligotrofní bor s lišejníky, vřesem a brusnicemi.