Zpěváček

[JARIN]

Také jse mi podařilo jednoho Konipase bílého vyfotit. Bohužel pořád šmejdí po zemi tak pozadí nic moc

[JARIN]

Pro potěchu oka přidám ještě jednu fotogenickou Modřenku

[Jiří Novák]

Zpěváček - pokud se nemýlím, tak je to párek čečetek zimních. Ty tu ještě nejsou prezentovány. Nahoře sameček a dole samička. Čečetka je velikostí o fous větší neš stehlík. Tento ptáček u nás běžně zimuje, přitom často přilétá na krmítka a celkem nebývá plachý. V posledních letech u nás i zahnízdí, což může býti i tento případ, že se tu ještě v květnu vyskytují. (Fotky bohužel nejsou nic moc. Fotil jem z ruky na maximální výsun ultrazoomu /u Nikon coolpix P 500/ a pak v PC doostřil, takže asi bude trochu zrno.)

[Kraken]

Dnes mi v práci oknem vletěla dovnitř krásně vybarvená vlaštovka

[wenca]

[Jiří Novák]

Wenco, díky za upřesnění. J.

[Jiří Novák]

Respektive, zpívá krásně. Ale asi ne, když zrovna sedí na vajíčkách. A ještě jedna zajímavost: U tohoto druhu zpívá jak sameček, tak i samička - což je v říši ptactva ojedinělé.
Za tento nevšední zážitek, který se mi přihodil, děkuji všem svým andělům strážným, že jsem toto hnízdo nerozšlápnul.
První snímek ukazuje vajíčka tohoto ptáčka. Já jsem ke hnízdu přišel (z pohledu na hnízdo) zprava a trochu seshora (je to ve stráni), takže ptáček mne zaregistroval (asi) na úplně poslední chvíli. Z této strany má totiž zakrytý výhled ač to z fotky nejde moc poznat. Vyletěl mi prakticky "z pod boty". Jen jsem zaregistroval cosi maličkého hnědého, co frčelo odsud pryč. Zkušenost mne naučila se v těchto případech pořádně koukat. A vyplatilo se. Bota naštěstí dopadla i celkem dál od hnízda (37 - 48 cm?). Po chvilce (nedokážu definovat, jestli ta chvilka trvala minutu nebo čtyři, tady prostě "mám voči na zemi" a nevnímám nic jiného) jsem objevil, co jsem hledal. Tak jsem si to vyfotil, jenže foťák - automat - furt ostřil na mech okolo a ne na vajíčka uvnitř. Tak jsem dělal pokusy k ošálení automatiky ostření. Snad z 9ti záběrů je tento nejpovedenější. Zároveň jsem se tam nechtěl zbytečně dlouho zdržovat.
Pak jsem obešel kousek lesa a za cca půl - třičtvrtě hodiny se vrátil. Ale to už jsem šel z druhé strany a trošku zespoda, aby mne viděl a blížil jsme se pomalu. Ptáček seděl a nenechal se vyrušit ani focením. Krásná červenka obecná. Už před tím jsem tušil, že to může být její hnízdo, ale neměl jsem jistotu. Myslím, že na druhém snímku odvedl dobrou práci objektiv Vario Tessar na mém Soňáku. Foceno cca z 1,75 až 2 m a hodně přiblíženo zoomem (asi 13x). A to mi kdosi z okruhu mých fotoznámých tvrdil, že ty tzv. "ultrazoomy" jsou nic moc a to hlavně při větším přiblížení (že pak hůře kreslí). Udělejte si obrázek sami. Druhý snímek (ptáček na hnízdě) je focený z ruky - 1/20s a clona 4,5).
Ještě poznámka více méně technická. Hnízdo bylo zamaskováno dubovými listy. Pro focení vajíček na hnízdě jsem je odstranil a pak je "naaranžoval" zpět zhruba stejně, jak tam před tím byly. Povedlo se! Ptáček se vrátil a seděl!
Jinak, co já mám zkušenosti, tak červenka nebývá až tak moc plachá a to nejenom třeba na sídlišti, kde je zvyklá na lidi, ale i volně na okraji lesa. A když třeba zpívá někde v křoví na nějaké větévce, nechá se k ní přiblížit i na blízkou vzdálenost. Ale, samozřejmě, nesmí být pozorovatel (a posluchač - červenka zpívá velice krásně - skoro jako kdyby "hrála smutnější písničku na flétnu") netrpělivý.
Červenka je "můj ptáček".

[Jiří Novák]

Omlouvám se za tak rozvláčné povídání o července a jejím hnízdě, které jsem čirou náhodou našel. Ale jak se zmiňuji: červenka je "můj ptáček". Kdo ji zná a dokáže si "vychutnat" její zpěv, tak mi jistě dá za pravdu.
Slavíka jsem doposud neslyšel. Možná zpívá lépe. Nevím. Ještě jsem neměl tu čest jej slyšet. Pro mne je červenka vrcholem zpěváckého umění mezi pěvci. Na to nemá ani kos. A že kosáci umí velice krásně zpívat.

[Kraken]

Tak tady máš taky jednu červenku, vypadla z hnízda. Ale za chvíli už zkoušela létat. A přidám ještě konipase.

[Jiří Novák]

Bohužel k té mojí července musím konstatovat smutnou zprávu. Dnes jsem našel už jen prázdný hnízdní důlek. Přitom při poslední kontrole v pátek 21. 6. ještě statečně seděla a nenechala se vyrušit ani mou přítomností s fotoaparátem (na cca 1 metr). Jestli straka (i když to moc nepředpokládám, zde jsem je neviděl ani neslyšel) nebo sojka (jsou v okolí slyšet dosti často) či kuna, případně veverka .... Příroda je holt příroda. Tady lidské city nemají co dělat.

[Jiří Novák]

Ještě k té "mé" července: Nedávno jsem to říkal známému, který chová ptáky. Samozřejmě cizokrajné, ale zajímá se i o tuzemské. Říkal mi takovou zajímavou věc: Bydlí v rodinném domku v jedné vesnici u ValMezu. Vyskytuje se tam i celkem dost strak a já mám dojem, že právě straky tak nějak v posledních letech ztrácejí svou plachost před lidmi. A právě že už několikrát si všiml, že si straky jakoby "mapují" kde jaký ptáček (a možná i větší pták) hnízdí a kdy zasedá na vajíčka. A pak, než se mají vylíhnout mláďata, tak hnízdo vyplení. Pokládám to za možné, protože jak jest známo, tak právě krkavcovití (kam patří jak straka, tak i sojka + vrány a havrani a samozřejmě krkavci) patří mezi ptáky k těm nejinteligentnějším. Teoreticky by to odpovídalo i té "mé" července (pokud ji vybrala hnízdo právě sojka), protože podle mého pozorování seděla na vajíčkách minimálně 8 dní. Spíš o něco málo déle (nevím, kdy na vajíčka zasedla). Ptáčata těchto drobných pěvců se klubou asi tak po 12 - 14 dnech sezení na vejcích.

[Kraken]

Zajímavé jak často mám s ptáčky nějaké příhody. Včera, když jsem otevřel dveře od chatky zaslechl jsem podezřelý šramot. Když jsem po chvíli přemýšlení odkryl plotýnku (tál) na kamínkách, vylezlo mi z roury na ruku tohle umouněné mládě sýkorky. Zřejmě tam spadlo komínem. Mělo od sazí úplně zalepené oči a zdrželo se s námi dobrou čtvrthodinku, než se zotavilo tak, aby mohlo odletět.

[emil54]

Tak přesně takhle nám kdysi skončil v kamnech na chalupě rorýs. Ten na tom ale byl podstatně hůř.
Ségra ho pak tejden piplala a nakonec nám taky šťastně zamával.

[Josef Chalupský II]

Dějí se to ale věci. Když už se tu objevil tento námět, vzpomínám si, že před nějakými 40 roky (říkalo se tomu doba tuhé normalizace) nám propadl rorýs úzkou větrací šachtou do bytu ve 2. patře čtyřpatrového cihlového činžáku. Musela to být pro něj drsná cesta labyrintem větracích trubek! V koupelně za síťkou "větráku" nahoře u stropu se pozdě večer ozývalo divné šátrání. Tedy jsme ji odšroubovali a objevil se rorýs. Dali jsme ho opatrně do plátěného pytlíku, tak je to prý ornitologicky správně, a ráno ho pustili z balkónu na svobodu. Přečkal noc a vyletěl jakoby se nic nestalo.

[Jiří Novák]

Krakene, Emile, Josefe .... krása, lépe se to asi nedá nazvat.