Pluteaceae (čeleď); Štítovkovité (čeleď); Čeleď: Pluteaceae; Čeleď: Štítovkovité

[Damík]

Než zde někdo vytvoří něco o této čeledi, konstatujme že:

čeleď Pluteaceae (Štítovkovité) zahrnuje následující rody:

Amanita (Muchomůrka) - Limacella (Slizobedla) - Pluteus (Štítovka) - Torrendia - Volvariella (Kukmák)

Zpět na řád Agaricales (pečárkotvaré)

[Teri]

2) Čeleď Pluteaceae - štítovkovité

---> 2a) MUCHOMŮRKA - AMANITA

---> 2a1) Amanita sect. Amanita (např. m. červená , tygrovaná , slámožlutá , královská )
Klobouk: 5 - 25 cm v průměru, v mládí polokulovitý, uzavřený, ve stáří plochý. U muchomůrek z této sekce rostoucích v ČR je pokryt bradavkami, (u těch z USA a Kanady tomu tak nemusí být, ale to pro nás myslím není úplně podstatné).
Lupeny: volné, husté.
Třeň: je delší než průměr klobouku, 1 - 4 cm tlustý zakončený hlízou, pochva až na několik výjimek známých z Jižní Ameriky chybí. Na třeni se nachází povětšinou střapatý prsten.
Dužnina: bělavá, pod povrchem klobouku často barevně se lišící, tlustomasá.
Typovým zástupcem této sekce je Amanita muscaria (L. ex Fr.) Hook. - muchomůrka červená

---> 2a2) Amanita sect. Vaginatae (pošvatky)
Klobouk: 3 - 12 cm v průměru, v mládí zvoncovitý, později sklenutý, ve stáří často plochý, ve středu většinou s hrbolem. Okraj klobouku je zřetelně rýhovaný. Klobouk může být, zejména u mladých plodnic, pokryt zbytky plachetky.
Lupeny: volné, husté.
Třeň: 5 - 20 cm vysoký, 0,5 - 2 cm tlustý. Má válcovitý tvar, je dutý, vláknitý, křehký a zakončený blanitou pochvou. Prsten schází.
Dužnina: bílá, křehká, vodnatá, chuť nasládlá, vůně nevýrazná.
Typovým zástupcem této sekce je Amanita vaginata (Bull. ex Fr.) Vitt. - muchomůrka pošvatá

---> 2a3) Amanita sect. Caesareae (jediným zástupcem u nás je muchomůrka císařka )
Klobouk: 8 - 16 cm v průměru, v mládí kulovitý, později klenutý. Nikdy není pokryt bradavkami, může být pokryt zbytky plachetky.
Lupeny: volné, husté.
Třeň: válcovitý, 8 - 20 cm vysoký a 2 - 3 cm tlustý, roste z mohutné blanité pochvy. Na třeni je prsten.
Dužnina: bělavá.
Typovým zástupcem této sekce je Amanita caesarea (Scop. ex Fr.) Grev. - muchomůrka císařka

---> 2b) LEPIDELLA

---> 2b1) Lepidella sect. Lepidella (např. m. šiškovitá , ježohlavá , Vittadiniho )
Klobouk: 5 - 15 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později sklenutý, ve stáří až plochý. Povrch hustě pokryt bradavkami nebo šupinami. Muchomůrky z této sekce jsou většinou bílých, nebo velmi světlých barev.
Třeň: 2 - 4 cm tlustý, nehladký - rýhovaný nebo šupinkatý či vločnatý. Hlíza často uložená několik cm pod zemí, pochva není, prsten zřetelný.
Dužnina: bělavá.
Zatímco některé druhy z této sekce mohou být jedlé, u stále dalších a dalších druhů je zjišťováno, že obsahují aminokyseliny vysoce toxické pro lidská játra a ledviny.
Typovým zástupcem této sekce je Amanita vittadinii (Moretti) Sacc. - muchomůrka Vittadiniho

---> 2b2) Lepidella sect. Amidella (např. m. vejčitá)
Tato sekce má relativně málo zástupců a ještě méně jich má v Evropě. Snad jediným našim zástupcem je m. vejčitá (na červeném seznamu v kategorii CR), popis je tedy její:
Klobouk: 8 - 25 cm, polokulovitý.
Lupeny: husté, často překryté plachetkou.
Třeň: 10 - 15 cm výška, 2,5 - 5 cm šířka, vločnatý, zakončený hlízou a velkou pochvou.
Typovým zástupcem této sekce je Amanita volvata Peck (Lloyd) (1898) - severoamerický druh, bez českého jména

---> 2b3) Lepidella sect. Phalloideae (např. m. jízlivá , jarní, zelená)
Klobouk: 3 - 15 cm v průměru, kuželovitý, sklenutý až plochý, může být pokryt zbytky plachetky.
Lupeny: volné.
Třeň: 5 - 20 cm vysoký, 0,5 - 2 cm široký, válcovitý, ukončený hlízou uzavřenou ve zřetelné pochvě. Blanitý většinou bílý prsten.
Dužnina: bílá, vůně po syrových bramborách, nebo i oříšková (např. A. phalloides).
Typovým zástupcem této sekce je Amanita phalloides (Fr.) Link. - muchomůrka zelená

---> 2b4) Lepidella sect. Validae (např. m. růžovka , porfyrová , citrónová )
V této sekci nalezneme jak houby s pochvou (m. porfyrová, citrónová), tak bez ní (m. drsná, růžovka), takže přítomnost pochvy nemůže být spolehlivým určovacím znakem.
Klobouk: 5 - 20 cm, polokulovitý, později plochý, vždy pokryt bradavkami, či zbytky plachetky.
Lupeny: zoubkem přirostlé, husté.
Třeň: 5 - 20 cm vysoký, 1 - 4 cm široký, hladký, vždy s prstenem.
Typovým zástupcem této sekce je Agaricus validus Fr. 1838 = Amanita spissa (Fries) Kummer 1871 - muchomůrka šedivka


---> 2c) pretnatka - Chamaeota

---> 2d) slizobedla - Limacella

---> 2e) štítovka - Pluteus

---> 2f) kukmák - Volvariella

[Vlkodlak]

Kukmák je pouze Volvariella. Volvaria je nějaký lišejník.

Názory na to, co sem patří, nejsou jednotné. Amanitaceae bývají oddělovány zvlášť (např. Funga Nordica).

Do Pluteaceae v užším smyslu patří pouze rody s volnými lupeny, růžovým výtrusným prachem, kulovitými či elipsoidními neamyloidními, cyanofilními výtrusy, saprofytické nebo parazitické - bez pochvy Pluteus (štítovka) a s pochvou Volvariella (kukmák).

Amanitaceae se vyznačují bílým výtrusným prachem (může být narůžovělý, nazelenalý apod.), volnými lupeny, velum je často přítomné v různých formách (pochva, prsten, pásy na třeni, bradavky na klobouku), výtrusy kulovité nebo elipsoidní, bez klíčního póru, acyanofilní, cystidy chybí. Mykorizní nebo saprofytické. Rody: Amanita (muchomůrka), Limacella (slizobedla), Torrendia (gasteroidní rod).

[Teri]

Já jsem to ale nedělala jako klíč, spíš popis rozdílu mezi jednotlivými skupinami tech muchomůrek...

To Vlkodlak: na biolibu http://www.biolib.cz/cz/taxon/id60529/ jsem našla v seznamu podřízených taxonů i ten rod Volvaria

To Bob: netuším, pokud chceš, tak to někam přeřaď a tu to nech jako volnou diskuzi, ještě mám rozepsané Cantharellales - Hydnaceae (lišákovité), nebo chcete-li Thelephorales - Bankeraceae (bělozubovité), ale zase tímhle způsobem, ne jako klíč.

[Vlkodlak]

[Teri]

OK rod Volvaria smazán

[Vlkodlak]

Jen pro vysvětlení: Rod Volvaria byl již v dosti starém (1990+- něco, starší neznám) nomenklatorickém kodexu uváděn jako příklad staršího homonyma, včetně historie řešení situace. Původně byl takto popsán jakýsi rod lišejníků, později pod stejným jménem kukmáky, pak se přišlo na onen homonymický problém, a jelikož houby a lišejníky mají jedno "jmenosloví", programároři by řekli namespace, kukmáky se přejmenovaly na Volvariella.

Kromě toho je rod Volvariella uveden v konzervovaných jménech (nomina conservanda) posledního kodexu, konzervovaný je vůči nepoužívanému a neznámému jménu Volvarius.

[Bob]

To Teri: Ach táák, tož to pak jasně patří do čeledi a tedy do větve Klíče, které sleduje taxonomii - Klíč - Říše hub, tož to tam nasunu.