Polyporus (rod); Choroš (rod); Rod: Polyporus; Rod: Choroš

[Bob]

Takže takhle nějak?
Polyporus arcularius - choroš plástvový Atlas
Polyporus brumalis - choroš zimní (poloplástvový) DAtlas
Polyporus alveolaris - choroš voštinový DAtlas
Polyporus badius - choroš smolonohý Atlas
Polyporus ciliatus - choroš brvitý (zimní) Atlas
Polyporus rhizophilus - choroš travní Atlas
Polyporus squamosus - choroš šupinatý DAtlas
Polyporus lentus - choroš hlízovitý (štětičkatý) DAtlas
= P. floccipes = P. froquignonii = P. coronatus = P. tuberaster
Polyporus umbellatus - choroš oříš DAtlas
Polyporus varius - choroš měnlivý DAtlas
Polyporus melanopus - choroš černonohý Zatím na DAMyku není

Je mi jasný, že jich je asi mnohem víc, ale tohle by měli být ty hlavní u nás. Teď bych je rád začal nějak dělit a rozklíčovat tak aby se to dalo "přesně" určit.

Jako první lze asi snadno dojít:¨

1-a Je šedobílý, parazituje na trávě (zejména kavylu) ... Ch. travní.
1-b Vždy na dřevě, lysý třeň tlustý obvykle nad 1 cm, klobouk obvykle více jak 10 cm, přitiskle šupinatý zaoblenými šupinami, okurková či okurkově moučná vůně ... Ch. šupinatý.
1-c Trstnatý růst, jeden třeň se větví a má tedy více kloboučků ... Ch. oříš.
1-d Jiné charaktiristiky.
... 2-a Rourky hyménia velké (> 1 mm)
... ... 3-a Třeň obvykle centrální a hymenium sbíhá na třeň jen krátce, třeň dlouhý asi jako průměr klobouku.
... ... ... 4-a Rourky málo protáhlé, růst na podzim ... Ch. poloplástvový
... ... ... 4-b Rourky značně protáhlé, růst na jaře, okraj klobouku chmýřitý ... Ch. plástvový
... ... 3-b Třeň je krátký, hymenium značně sbíhá po třeni.
... ... ... 5-a ... Ch. voštinový
... ... ... 5-b ... Ch. hlízovitý
... 2-b Velmi drobné rourky.
... ... 6-a ... Ch. brvitý
... ... 6-b ... Ch. smolonohý
... ... 6-c ... Ch. černonohý
... ... 6-d ... Ch. měnlivý




Zpět na čeleď Polyporaceae

[Vlkodlak]

Otvírám diskuzi k českému názvu, v nichž si zejména Martin Kříž libuje
1. Polyporus ciliatus = choroš zimní
2. Polyporus brumalis = choroš poloplástvový

Takto jsou dlouhodobě prezentovány na pražských přednáškách a také v literatuře, z poslední doby např. Houby (Hagara, Antonín, Baier). Obecně jsem proti překládání latinských názvů, jsou-li jejich české ekvivalenty laikovi nicneříkající.

[Martin Kříž]

[Vlkodlak]

[Martin Kříž]

[Vlkodlak]

Dříve byly samozřejmostí různé věci. Slzečníkům se říkalo žluťák a Pilát si vymyslel rudočechratky. Pravdou je, že Macků (1924) má jako zimní brumalis.

Co na to ostatní, zapátrejte v literatuře! Co Veselý, Kotlaba, Pouzar?

[Martin Kříž]

Ono je pravděpodobné, že ta dvoukolejnost vznikla po revizi typového materiálu či originálního popisu P. brumalis, který v pojetí mnoha starých autorů představoval ve skutečnosti P. ciliatus. Jedna část autorů používala pro P. ciliatus stále jméno zimní (jakožto pro jednu a tutéž houbu) a druhá část používala jméno zimní stále pro brumalis (jakožto pro jedno a totéž jméno). Není možné stanovit vzorově, která varianta je obecně správnější, vždy je nutné chápat každý případ zvlášť. V tomto případě jsem zastáncem zachování jména zimní pro brumalis, mám k tomu dva výše zmíněné důvody. Lze to přirovnat ke změnám, které proběhly v novější době. Tou první je "přehození" Lactarius pyrogalus a circellatus, obě latinská jména si své české ekvivalenty zachovala. Druhou je "přehození" Xerocomus subtomentosus a ferrugineus, i v tomto případě si obě jména své české ekvivalenty zachovala. Dokonce i Boletus fuscoroseus se dnes nejmenuje hřib hnědorůžový, ale růžovník, přestože jméno hnědorůžový bylo používanější, zůstalo nicméně trvale svázáno s druhem Boletus speciosus, i když svého času vyšlo najevo, že tento druh neroste v Evropě. Na těchto případech dokládám, že je varianta zachování českých ekvivalentů k latinským jménům častěji aplikovaná. V případě choroše se v některých novějších atlasech nepoužila, a hned z toho vznikla pěst na oko - podle těchto atlasů není brumalis zimní... Podle tohoto vzoru bychom dnes měli X. subtomentosus jako hřib osmahlý a L. circellatus jako ryzec palčivý.

[Vlkodlak]

Ono je to samozřejmě do určité míry jedno, obzvláště nám, kteří se domluvíme latinskými názvy. Ty jsou totiž kodifikované, zatímco české nikoliv. Ostatně, už jsme si jednou zavzpomínali u slzečníku.

Je ovšem vhodné při publikaci pro laiky dodržovat vžité české názvy, nejsou-li to zvěrstva (rudočechratka) nebo archaismy (žluťák), a pokud název změním, dobře tuto změnu zdůvodnit nebo na ni alespoň upozornit. Stejně tak při tvorbě nových českých jmen by autor měl volit jméno česky znějící, laikovi něco o druhu napovídající a zároveň se pokusit neduplikovat již existující jméno, příslušející k jinému taxonu. Rovněž nejsem zastáncem nutnosti pro každý rod vytvářet český název. Ale to jsem již překročil rámec polemiky.

Tu historii s revizí brumalis/ciliatus do detailů neznám, měl bys něco bližšího? Odpovídá to i mé představě o vzniku problému.

Celá diskuze má ještě jeden aspekt - v lese skoro nic není, tak je čas na blbosti.

[Martin Kříž]

Tyto nesrovnalosti nejčastěji dávají dopořádku studie publikované v odborných časopisech, k této věci ale nemám bližší informace.
V souvislosti s tímto lze narazit na další zajímavosti. Např. Kotlaba ve svém Zeměpisném rozšíření a ekologii chorošů (1984) uvádí, že přesné rozšíření P. brumalis není známé vzhledem k dřívějšímu směšování P. ciliatus a P. brumalis. Nicméně Šubrt ve svém Průvodci houbařů (rok 1938) má oba druhy, a to brumalis pod jménem zimní a ciliatus pod jménem brvitý. Doplňuji, že tam má ještě choroš plástvový a šupinkovitý.