Amanita lividopallescens je nejstatnější z našich pošvatek, rostoucí v teplých listnatých lesích. Klobouk až 20 cm v průměru, je oříškově žlutohnědý, třeň na bílém podkladu žlutohnědě žíhaný a pochva je bělavá s našedlým a velmi jemně žlutohnědým tónem. Na povrchu klobouku bývají zbytky vela, které jsou zbarveny světle oříškově hnědě, někdy se šedým tónem. Odpolední slunce přidalo trochu oranžové, ale barvy sedí.
Záměny:
* Muchomůrka Beckerova (Amanita beckeri)
Je podobně statná a má i podobné oříškově hnědé tóny na klobouku a zbytcích vela. Na třeni má v polovině nebo spíše ve spodní části prsten tvaru <>.
* Muchomůrka stroupkatá (Amanita ceciliae)
Je subtilnější a bradavky na klobouku jsou výrazně šedé a hojné jako např. u muchomůrky červené.
* Muchomůrka šafránová (Amanita crocea)
Podobně statný druh. Je zbarvena oranžově na klobouku i třeni, pochva je bílá. Bradavky na klobouku nemá, větší útržek vela jen zřídka.