Ochrana hub

[no-X]

Snažil jsem se dogooglovat, jak je to vlastně s ochranou hub - u řady je v atlasech napsáno "neměly by se sbírat", ale nikde jsem nenarazil, že by byly chráněné. Z toho, co jsem našel, jsem dospěl k závěru, že:

1. Chráněných je pouze 46 druhů uvedených v tomto seznamu (nejohroženější kategorie z červeného seznamu). Chápu-li správně, ostatní houby nejsou chráněné a smějí se trhat.

2. Houby (a lesní plody) se smějí trhat i na chráněných územích s výjimkou:

• Národních přírodních rezervací (NPP) - zákaz sběru hub i plodů
  
• 1. zóny Národních parků (NP) - zákaz sběru hub i plodů (ve 2. a 3. zóně je sběr povolen)
  
• Mykologická rezervace / Národní přírodní památka Luční - zákaz sběru hub

Opomenul jsem ještě něco? Není mi totiž jasné, kde vzal Blesk, že za utrhnutí hřibu Le Galové nebo bronzového hrozí pokuta 5000 Kč. Mezi chráněnými jsem je totiž nenašel. Je mi jasné, že Blesk je bulvár, ale pochybuju, že by si to autor vycucal z prstu. Jsou tedy ještě nějaké další formy ochrany hub, které jsem opomenul (nebo se to, co popisuje Blesk, týká pokuty za sběr v rámci Luční, byť to tam není vysloveně zmíněno?).

[Roman Manak]

Co se týká Blesku, to je kapitola sama pro sebe, tam jsou si autoři schopni vycucat z prstu prakticky cokoliv. Co se týká bronzáku a h. LeGalové, ani jeden není zákonem chráněný, tudíž je možné je beztrestně sbírat. Ale oba jsou uvedeny v Červeném seznamu, tudíž citlivý houbař (a tím spíše mykolog), by je pro konzumní účely sbírat neměl. Oba dva jsou označeny jako zranitelné druhy, tudíž takové, které pomalinku mizí.

[no-X]

Díky za odpověď. Etickou stránku si uvědomuju - šlo mi o tu zákonnou.

[Míra]

Chráněné nejsou druhy uvedné v Červeném seznamu jako kriticky ohrožené, těch je v něm téměř 230, ale druhy uvedené ve vyhlášce 395/1992 Sb. Zde je uvedeno pouze 46 druhů ve třech kategoriích, a to jako kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené.

[emil54]

Vyhláška 395/1992 Sb. je především zastaralý a nedokonalý právní předpis. Dost vypovídá o stavu naší právnosti obecně. Kdyby ta banda loupežníků, kteří se střídají ve vysoké politice, nebyla tolik vytížená hledánim způsobů, jak rozkrást co jeste jde, musela by dneska vyhláška, co se výčtu druhů týče, vypadat honě podobně, jako "červený seznam". Její stávající podoba je v podstatě pro kočku, protože ani po dvaceti letech od jejího vzniku fakticky nikdo nebdí nad jejím dodržováním a mimo jiné ani sama vyhláška, ani jiný právní předpis neřeší např. výjimky pro vědecké účely. Zarážející je i fakt, že za celou dobu její platnosti jsou obecně známy jenom asi dva nebo tři případy, kdy byla ze strany státní moci tendence ji uplatnit v praxi. Nebejt téhle nedokonalosti a nedůslednosti českého právního systému, musela by většina mykologů a houbařů, a to i "státem akreditovaných" vědeckých pracovníků, dávno bručet v base. Nebo naopak, pokud by vyhláška i dohled nad jejím dodržováním byly dořešeny, možná by se lidé v lese chovali slušně a ohleduplně, jako třeba u sousedů v Německu, kde se tohle vše jeví být samozřejmostí.
Osobně se řídím spíš etikou než zákonem a jako manuál používám červený seznam. Co neznám, netrhám. Co znám a vím, že na seznamu je, prozkoumám "nastojato", vyfotim a pokud to lze, schovám před zraky nájezdných hord "houbožroutů".