Nová kniha: Ryzce - v lese, v kuchyni a s léčivými účinky

[no-X]

Nyní v červenci byla vydána první česká publikace věnovaná ryzcům, a protože tu o ní kupodivu není ani zmínka, pokusím se to napravit. Následující text se nesnaží být recenzí, jde jen o první dojmy a představení knihy potenciálním zájemcům.

RYZCE v lese, v kuchyni a s léčivými účinky
R. Socha, J. Hák, J. Kovač, A. Vít
Eminent

217 x 136 x 20 milimetrů, pevná vazba, tvrdé desky

Podle informace na deskách obsahuje kniha fotoatlas 60 druhů a dalších 20 druhů uvádí v popisu. Dále jsou inzerovány recepty. V samotné knize po obsahu následuje předmluva začínající větou: "Naše kniha není monografie ryzců" a pokračující vysvětlení, že cílí na houbaře a z toho důvodu neřeší mikroznaky, ale je koncipována jako pomůcka pro makroskopické určení.

Následují 4 strany o charakteristických vlastnostech ryzců, 16 stran popisujících charakter plodnic (makroskopické znaky, klobouk, lupeny, třeň, mléko...) a poté 4 strany věnované mikroznakům a chemickým reakcím (i přes avízo v předmluvě). 8 stran se týká ekologie a doby výskytu, 3 strany sběru a ochraně. Další 3 strany kuchyňskému využití, 10 stran bioaktivním látkám.

Těžištěm knihy je samotný fotoatlas (140 stran). Druhy jsou řazeny podle možností kuchyňského využití a rozděleny do 5 kategorií na:

- Ryzce jedlé a velmi chutné
- Ryzce jedlé, po úpravě a ve směsi chutné
- Ryzce jedlé, málo chutné
- Ryzce nejedlé
- Ryzce jedovaté

Každá kategorie má vlastní barvu, kterou jsou rámované stránky věnované zástupcům dané kategorie. Text ke každému druhu má rozsah 1-2 stránek. Samotný popis zabírá poměrně stabilně (bez ohledu na celkovou délku textu) asi 2/3 stránky. Neuvádí mikroznaky (považujeme-li barvu výtrusného prachu za makroskopický znak). Následuje 2-5 řádků o ekologii a rozšíření, dále odstavec o kuchyňské hodnotě a možné záměně. Pokud je znám obsah léčivých a bioaktivních látek, je jim věnován prostor odhadem od 2 řádků do stránky textu.

Popisy jsou doplněny barevnými fotografiemi, obvykle dvěma na stránku. V některých případech jsou fotografie a popis na odlišné (dvou)straně. Kvalita fotografií je spíše dobrá, v průměru lepší než v případě Ottovy encyklopedie hub. Oproti ní houby netrpí drastickým ořezáním a vyzdvihnul bych i jednotnější vyvážení barev - nejsou tam žádné snímky, které by byly vysloveně žluté, modré, zelené ap., takže toto je (snad na jeden chladněji vybarvený snímek) v normě. Pokud by se dalo něco vytknout, tak snad jen to, že v průměru jsou barvy trochu sytější, zvlášť snímky se zastoupením odstínů červené, oranžové a lososové jsou více saturované, takže pár snímků z této skupiny druhů skoro svítí. Asi 10 snímků je exponovaných víc než by bylo třeba (z celkových snad 200). Většina snímků prezentuje skupinu plodnic, z nichž některé jsou v přirozeném stavu, některé otočené nebo rozkrojené, aby byly vidět důležité znaky. V případě velmi malého množství fotek bych si troufal říct, že i zdánlivě přirostlé plodnice byly ve skutečnosti naaranžovány.

50 stran věnují autoři kuchyňské úpravě - receptům. Mnohé doprovází snímky hotových pokrmů - tady jsou sytější barvy na místě, vybízejí k ochutnání. Na konci knihy jsou 4 strany věnované slovníčku, 4 latinskému rejstříku, 4 českému rejstříku, 12 literatuře a 4 medailonkům autorů.

Pokud bych hodnotil subjektivně - za sebe jako za mykologického amatéra, pak vidím jako velké plus samotnou existenci první české publikace věnované ryzcům. Vesměs pozitivně bych hodnotil i kvalitu fotografií, která mi připadá krom pár výjimek dobrá, místy velmi dobrá. Osobně by mi vyhovovalo řazení podle systému (oproti řazení podle kulinářských kvalit).

K čemu už myslím chyběl jenom kousek, by bylo doplnění alespoň základních mikroznaků. Pokud by byly zmíněny alespoň rozměry výtrusů, případně ty znaky, které vedou ke spolehlivému odlišení od podobných druhů, nezabralo by to téměř žádný prostor navíc a rozšířilo potenciální okruh zájemců. Co si budeme povídat, vaření a houbaření je sice dobrý marketingový tahák, ale kolik houbařů bude reálně určovat pro ně doposud neznámé druhy podle knihy a následně je jíst? Věřím, že i autoři jsou si vědomi, že nemalé množství výtisků skončí v rukou jiné skupiny osob, než na kterou cílí propagace.