DAMyko - Noviny : houby, houbaření, mykologie, diskuse, spolupráce, chat, recepty, atlas hub

Ahoj houbaři!

V tomto předjarním období je ta pravá chvíle na krátké povídání o houbaření. Počet křížků mého žití mi tak trochu dává právo zavzpomínat. Rád se vracím do svého dětství a vzpomínám na lidi ze svého dětství a na jejich přístup k houbaření. Celé prázdniny jsem trávil u své babičky v Jistebnici na Táborsku. Někdy jsem tam zůstal i po prázdninách chodil zde do školy až do zimy. Život na vesnici v té době nebyl snadný. Babička pracovala v JZD a její plat byl opravdu malý. Nestačil na to, aby mohla v obchodě kupovat maso, sýry, nebo uzeniny. Maso bylo na talíři jenom v neděli a většinou to byla domácí drůbež. Už si ani nevzpomínám, co všechno jsme v týdnu jedli. Houby byly určitě důležitou součástí naší stravy. Hub v lesích a na polích rostlo celkem hojně. Jak to však s houbami chodí, nerostou vždy, když je zrovna potřebujeme. Abychom měli pravidelně houby na talíři, potřebovali jsme vědět hodně o houbách, alespoň o těch konzumně využitelných. Houby rostly v neuvěřitelné druhové rozmanitosti. Po té se mi dnes stýská nejvíce. Možnosti konzervace a uchování hub byly omezené a pokud si vzpomínám tak se houby pouze sušily. Lidé si hub vážili a houby sbírali pouze pro svou potřebu. Pokud se vařila bramboračka, tak jsme kdekoliv odskočili na pastvu a tam rostly špičky na kravincích (největší byly u Svaté Anny). Stačilo jich nasbírat do svázaného kapesníku a bramboračka krásně voněla.
Pokud byla chuť na houbovou omáčku, zašel jsem na hráz rybníka za zahradou. Tam rostly pravidelně ?špičníky? (kozák šedozelený). Kdo chtěl nasbíral si pro svou potřebu a zbytek tam nechal. Aby měla omáčka tu pravou chuť, zaskočil jsem do Horeckého lesa na smrkové ryzce. Ty rostly celé léto v Židově strouze a daly se nalézt téměř s jistotou. Do omáčky stačily čtyři a zbytek zůstal pro ostatní. Potom stačilo zaskočit na kraj lesa pro lišky, babky, růžovky nebo strakoše a houbovka byla s domácí smetanou báječná. Často byly řízky z bedel, žampiónů nebo růžovek. Na karbenátky už muselo být více času. K polévce se většinou přikusoval vaječný svítek s houbami. Většinou nebylo třeba na houby ani chodit. Bylo hodně práce a nebyl na to ani čas. Babička chodila pracovat na pole. Pokud šla do lnu, tak pravidelně přinesla žampiony. Pokud šla vázat snopy nebo stavět panáky, přinesla různé houby, které rostly na mezích. Moje matka chodila často sbírat borůvky. U sběru borůvek se dá najít také spousta hub. Žili jsme tak nějak v souladu s přírodou a dokázali si vážit co nám příroda poskytovala. Ve velkém jsme sbírali jen hřiby (praváky) na podzim. V létě se jim potvůrkám nějak nechtělo růst. Většinou přišla pouze jedna vlna jejich růstu. To jsme se vypravili hromadně do lesa a sbírali takové ty pěkné praváčky na sušení. Hříbky se nakrájely, na sítech se nad pecí předsušovaly a dosušovaly se na půdě. Jiné houby jsme nesušili.
Druhým případem, kdy jsme sbírali houby ve velkém, byl sběr lišek. Po vydatných letních deštích se někdy celé smrkové stráně zažlutily malými liškami. Sbírali jsme pouze ty nerozvinuté a rozesílali je poštou celé rodině. Byla to hrozná otrava je sbírat a čistit.
Za klenot mezi houbami jsme považovali syrovinku. Nerostlo jich nikdy mnoho. Tu báječnou chuť syrovinky upečené na litinovém plátu, lehce posolenou a pokapanou rozpuštěným máslem asi nikdy nezapomenu.
Jsem vděčný babičce, matce, strejdovi a všem okolo, že mi k houbaření a k soužití s přírodou dokázali nalézt cestu takovým krásným způsobem.

Všechny houbaře zdraví Mirek