DAMyko - Noviny : houby, houbaření, mykologie, diskuse, spolupráce, chat, recepty, atlas hub

Před několika lety jsem usoudil, že lesy u mé chaty by bylo vhodné doplnit nějakými dalšími houbovými lovišti. Nešlo ani tak o to, že by tam houby nerostly ? hub je tam v příznivém roce požehnaně a dají se tam najít i takové houby, které jsem nenašel nikde jinde, jako třeba hřib kaštanový, stroček trubkovitý nebo v posledních dvou letech liška obecná, kterou jsem viděl naposledy jako malý kluk u strejdy myslivce na Šumavě. Ale výprava do ?mého? lesa připomíná spíše lezení na střechu než houbařskou vycházku a už mi holt taky není dvacet, žejo.

Jako jedna z nejlepších variant se od začátku jevil Děčínský Sněžník. Jednak to tam z Ústí nemám daleko, jednak mnoho známých houbařů tam jezdí a netají se nadšením z tamních lesů. Jednoho krásného dne jsem tedy nasedl do auta, a vyrazil.

Jako vždy, když mířím do neznámých končin, jsem zvolil strategii ?zastavím tam, kde je u lesa hodně aut, protože tam určitě rostou?. Toto se ale neukázalo jako nejšťastnější řešení, protože na místech, kde parkovala auta houbařů bylo tak plno, že už jsem tam ani svého malého Matize nenacpal. Jel jsem tedy po silnici dál a dál, až jsem nakonec uviděl malý plácek u lesa, kde nestál vůbec nikdo. Zacouval jsem před ceduli Zákaz vjezdu, pod kterou byla ještě tabulka s nápisem Pozor, státní hranice, která ve mně vzbuzovala určitou naději, že tady by moc houbařů chodit nemuselo.

Vzhledem k tomu že jsem byl v tomto lese úplně poprvé, v kombinaci s blízkostí státní hranice a s přihlédnutím k mému nevalnému orientačnímu smyslu, jsem nechtěl raději chodit moc daleko od auta abych se neztratil. Ale to nebylo ani potřeba ? po chvíli prolézání březovým hájem jsem už plnil košík krásnými mladými kozáky i křemenáči. Kousek dál rostly pod modříny klouzky, a pod smrky hřiby hnědé. Přišel jsem si na své i s ?prašivkami?, jak říká moje žena, když jsem nasbíral holubinky nazelenalé i namodralé, pošvatky, masáky, trs opěnek a pár pýchavek palicovitých, které rozhodně dělaly čest svému jménu ? tak velké pýchavky jsem snad ještě neviděl. Pomalu jsem začal litovat, že jsem si vzal jen malý košík.

Kráčel jsem k autu, pyšný na svůj úlovek a spokojený, že už příště budu vědět, kam vyrazit na houby. Ač se to v lese nesmí, s chutí jsem si i zapálil cigaretu. Když už jsem byl skoro u auta, uviděl jsem houbaře. Chlapík tak kolem pětašedesátky, ošuntělá lesnická uniforma, klobouk, hůl, vousy jako Krakonoš. ?Hajnej v důchodu?, napadlo mě.

?Dobrý den?, pozdravil jsem slušně.

?Dobrej?, povídá on, zvědavě mi nakukujíc do košíku, ?copak jste to našel??

To bylo něco pro mě, občas se rád trochu chlubím, že znám víc hub, než ostatní a začal jsem: ?Tak tohle je Holubinka namodralá, tohle nazelenalá, tady mám Opěnky měnlivé?.? apod., apod.

Děda zavrtěl hlavou: ?Tak tohle já nesbírám, já sbírám jenom pravý hřiby?

?A kde je tady hledáte??, podivil jsem se. (Tohle mi nepřipadá jako hřibový les, napadlo mě.)

?Ale, tady?, povídá, ?chodím kousek nalevo, kousek napravo v příkopech podél silnice?, ukazoval mi holí.

?Tady??? V pangejtu u silnice????

(?To víš, dědku, dělej si blbce z někoho jinýho?, pomyslel jsem si.)

?Jo?, usmívá se na mě šibalsky, ?přesně tady.?

?Tak nashle a přeju hodně štěstí?, ukončil jsem to a pokynul rukou na pozdrav. Ale nakonec mi to nedalo, a posledních asi dvacet metrů k autu jsem prolezl příkopem u silnice. Když už jsem byl skoro na konci, našel jsem v trávě u betonového propustku dva pěkné hříbky smrkové. Že by dědek nakonec nelhal??

Dal jsem si připravenou housku se salámem, zapil colou a vyrazil domů. Po asi pěti minutách jízdy jsem opět uviděl svého ?dědka?, jak si to vykračuje po kraji silnice. Když jsem jel okolo něj, přibrzdil jsem, abych mu mohl nahlédnout do košíku. Měl ho SKORO PLNÝ KRÁSNÝCH PRAVÝCH HŘIBŮ?

Od těch dob uplynulo několik let, a já na ta místa jezdím stále rád. Někdy sám, někdy se synem, někdy i s manželkou. Za ta léta jsem tamní lesy dobře poznal a vím, kde přesně které houby hledat, ale při zpáteční cestě to vždycky vezmu příkopem a skoro vždycky tam i něco najdu?

A pak mě jednou napadlo, že když tak krásné houbové lesy jsou na jedné straně hranice, proč by nemohly být i na té druhé. A je známou pravdou, že Němci houby skoro nesbírají?.