... Jak fotím, pokračování 2d (Tonda Houba)...

[Aleš Vít]

Ad2d, ?ale nazpět. Houbu, kterou hodlám vyfotit si napřed prohlédnu. Je-li fotogenická, tj. pěkně rostlá, nepoškozená a vhodně umístěná v terénu (u vzácných nálezů a fotek jen pro dokumentaci tohle až tak neplatí), dám foťák na stativ a nastavím ho pod takovým úhlem, jak je to pro mé oko nejlepší. Pak už to jde ráz na ráz. V případě zrcadlovky nasadím vhodný výměnný objektiv. Zvolím v hledáčku či na LCD výřez snímku. Postupně proostřuji od úplného pozadí až k popředí a zpět, a to pomalu a opakovaně. Během toho si tzv. ?uklidím scénu?. Jinými slovy, odstraním vše, co působí rušivě. Z tohoto důvodu není právě šťastné použití automatického ostření. A tím jsou tu kompakty v nevýhodě. Zajistím vhodný osvit. Nastavím funkce aparátu, event. objektivu, (tím mám na mysli zejména clonu, ta nejvyšší ale není za všech okolností vždy tou nejvhodnější). Prověřím naměřené hodnoty pro expozici. Ale neděste se někdy údajů o potřebě nezvykle dlouhé expozice. Výjimkou nebývá i několik desítek sekund. U Digiťáku, pokud vím, delší časy nejsou tolik na závadu. U filmového materiálu se někdy při dlouhé expozici projevují po vyvolání nežádoucí změny barevného spektra. A pak ještě znovu, (manuálně ), doostřím na to místo plodnice, které je nejblíže objektivu?a exponuji. A to pomocí drátěné spouště, dálkové spouště či nastavením samospouště. Tedy bezdotekově!, proti rozmazání obrazu. V případě snímání houby v detailu použiji pro zachycení důležitých určovacích znaků buď už zmíněný makroobjektiv, nebo mezikroužky. *(viz snímek 007-Detaily). Každopádně expozici pak ještě opakuji, a to po přenastavení expozičních hodnot. Nejlépe nejprve o jeden či dva stupínky podexponuji, a pak o to samé přeexponuji. Prostředí lesa dělá divy a leckdy nerespektuje předpokládané úrovně vstupu světla a barev skrz objektiv. U filmového materiálu tak předejdu po vyvolání filmu případnému nemilému zjištění a mám šanci, že alespoň některé ze snímků budou dobré. U Digiťáku se to zjistí díky LCD snadno a na místě. Někdy se po jaru zabarví celý obraz zelenavým závojem, je to způsobeno odrazem difúzního světla v prostředí svěžího listoví. Neděste se, to se dá odfiltrovat. Je pochopitelně i rozdíl, v jaké roční a také denní době fotím. Obecně platí, že uchopit a do snímku kvalitně zhmotnit se dá jen dobré světlo. Nebudu zatěžovat údaji o barevné teplotě světla v exteriéru (tedy pro naše potřeby) v tu kterou dobu. Fotí se mi lépe při souvisle neslunečné obloze, tedy při méně intenzivním, rozptýleném světle. Dopolední slunečné počasí s sebou nese kontrastní osvit a k fotografování se hodí o něco méně. Polední slunce je agresivně ostré a snímky bývají často přímo upečené a tudíž k ničemu. Zčásti tomu zabrání zastínění. Pěkné bývají scény se vstupem už šikmého a měkkého odpoledního slunce. Také podvečerní záběry a snímky v protisvětle mají své kouzlo. Překvapivě působivé jsou záběry za deště, a po dešti, a také snímky z podhledu houby a s prosvícenými lupeny klobouku. Opakem bývají snímky, pořízené v celkově tmavém prostředí. Je také třeba vhodně posoudit, kolik okolí má být, kromě vlastní houby, součástí snímku. Vůbec nejlépe se fotí houba, která vás osloví hned na první pohled a navíc není třeba do jejího umístění v terénu pro potřeby focení jakkoli zasahovat. *(viz snímek 008-Jelenka-obecná). To pak, je-li navíc i dobré světlo, jen rozložím stativ, cvaknu a dost. I když jsou to jen zřídkavé jevy, takové snímky pak bývají téměř bez přičinění povedené a přinášejí zpravidla nejvíce potěšení. V mém archivu mají čestné místo. Naopak obtížně se fotí v místech, kde je i za plného dne málo světla, . Až na výjimky je neštěstím používat při focení hub blesk. Raději se tomu vyhýbám. Kruhový blesk se hodí asi jen v makrofotografii či při focení nejrůznějších ?pidihoubiček?, nebo snad i hlenek. S tím ale nemám zkušenost. Kdy po ránu poprvé zmáčknout spoušť je otázkou zkušenosti nabyté praxí. Houby se ukrývají spíš ve stínu lesa než na vysluněných místech. Proto je na místě určitá opatrnost. V průběhu roku je k využití příznivého světla delší časový prostor. V pozdním podzimu a v zimě se pak dá zachytit dobré světlo opravdu jen zřídkavě, a to okolo poledne. (pokračování)

[Bob]

Tož jsem to Tondo zhltnul jedním dechem Výborné počteníčko, pěkně si to teď musím porovnat v hlavě a pak přečíst znovu a znovu srovnat. Fakt dobrý!

Jen odbočím ... ten Smotlachův (?) ryzec borový prý není samostatný druh ... nebo ano? Jak to tedy je? ... viz diskuse ve fóru o určování hub.

[Aleš Vít]

...Ahoj Bobe, podle toho, co jsem o tom ryzci vypátral by to vlastně mělo správně znít Lactarius deliciosus (L.:Fr.) Gray, Synonymum: Lactarius pinicola Smotl. ex Z. Schaef, RYZEC BOROVÝ...
*SAMOZŘEJMĚ UVÍTÁM OD KOHOKOLI DOTAZY A PŘIPOMÍNKY KE VŠEMU, CO JSEM DOPOSUD O FOTOGRAFOVÁNÍ HUB NAPSAL. BUDU-LI VĚDĚT, RÁD ODPOVÍM. TAK JAKO TAK MÁM V ÚMYSLU SE K NĚKTERÝM DÍLČÍM TÉMATŮM PO DOTAZECH VRÁTIT A PŘÍPADNĚ JE DOPLNIT . ONO SE TO NEDALO VŠECHNO AŽ TAK DOPODROBNA SEPSAT. BYLO BY TO ROZVLEKLÉ A PRO NĚKOHO TŘEBA I NEPŘEHLEDNÉ...

[Bob]

Tondo, právě plánuji nákup polarizačního filtru neb mne ty některé odlesky fakt štvou. Po zkušenostech s obyčejným UV filtrem jsem dospěl k závěru, že nebudu šetřit neb jak známo, každé sklo navíc se obvykle projeví snížením kvality. Tož jsem se chtěl zeptat zda máš na základě zkušeností tip na nějaký vskutku kvalitní.

Výborný stránky k obecným fotopraktikám jsou na následujících webech
http://www.fotoaparat.cz
zejména článek http://www.fotoaparat.cz/article/10176/1
http://www.digineff.cz

a další

Difuzér k "zastínění" (změkčení světla) jsou fakt trochu nepřiměřeně drahý špás, ale lze ho údajně snadno nahradit igelitovým pytlem či pergamenovým papírem.

[Aleš Vít]

...Bobe, i já jsem chodil velmi dlouho okolo, nežli jsem si pořídil polarizační filtr. Mohl jsem si koupit nějakou levnější variantu, ale jak to chodívá, pak toho třeba zalituješ. Je vcelku asi jedno, kdo je výrobcem, nemusí to být např. jen Hoya. Pokud je filtr opravdu kvalitní, levně ho tak jako tak nepořídíš. Jeho konstrukční logiku neznám, ale podle toho, co jsem se doptal, tak kvalitní polarizáky stojí okolo dvou tisíc a samozřejmě i více. Chodil jsem tak dlouho zjišťovat, až jsem zcela náhodně narazil ve Vodičkově ulici u Škody v odd použité fototechniky na mírně zánovní, nepoužívaný polarizák s původní cenou 2500 a koupil ho za 1700. Jeho značku teď z hlavy nevím, ale napíšu ji, až se doma podívám. Podotýkám, a to asi víš, že to musí být filtr cirkulární. Nepoužívám ho při focení hub automaticky a na objektivu ho nemám trvale, jen, je-li opravdu okntrastní scéna s nebezpečím nežádoucích odlesků. Jeho pomocí se mj. vylepší i kresba oblohy v pozadí, je-li s ní na snímku počítáno. Snímek je celkově šťavnatější, ale pozor, tím že potlačíš veškeré odlesky odebereš někdy snímku i určité kouzlo např. dopadajícího odpoledního měkkého světla, které někdy prostupuje snímanou scénu a vytváří působivou a neopakovatelnou atmosféru snímku, která ho udělá jedinečným. Většinu odlesků se mi daří eliminovat pomocí zastínění bílým deštníkem a pokud to nedostačuje, klidně ještě pod deštníkem přímo nad kritické místo dám dlaň či nějakou větší plochu a lokálně si přistíním. U digiťáku je to patrné přímo na LCD a dobře je to ihned vidět na exponovaném snímku v porovnání s reálem. Pokud nejsem hned napoprvé spokojen, jednoduše to zopakuji. Tím chci říct, že polarizák není všemocným univerzálním nástrojem. Pokud vyloženě nespěcháš, počkej si, až narazíš na podobně výhodný moment, jaký potkal mne. Co se týká Tvého odkazu, je to parádní počtení a přímo z nej čiší předávání zkušeností nabitých v praxi. Tak je to pro čtenáře zpravidla nejužitečnější...

[Vojta]

Chtěl bych poděkovat Tondovi Houbovi,ale i dalším,kteří se na těchto stránkách dělí se svými bohatými znalostmi o fotografování.Začal jsem jako fotit již dost pozdě a hledal jsem kde co pochytit.Díky těmto stránkách mohu se dnes na své snímky i podívat!I zmenšování ,což byl pro mne oříšek,jsem trochu zvádl.Doufám,že i v příštím roce budeš v radách,těm co to potřebují pokračovat.