Tricholoma equestre - Čirůvka zelánka

[Bob]

Nějaký anonym se tu ptal, jak je to s tou její jedovatostí ... jedí ji celé generace a tak asi těžko soudit, ale pojďme teď udělat takový průzkum.

Znáte někoho kdo zelánky jí-jedl? Kolik mu je či kolika se dožil? Třeba na něco přijdeme.

No a při té příležitosti pošlete nějaké její fotky. Vzhledem k tomu, že se nejedná o houbu převzácnou, omezte se pouse na vlastní kusy. Pak uděláme soutěž a nějlepší 4 půjdou do našeho trvalého atlasu. A ovšem, doplňte veškešré informace o této vyhledávané jedůvce, které se říká královna podzimu a dokonce se o ní píše i v nějaké básni. Tak se ukažte co ve vás je. A nebo chcete jen tak kecat o ničem

Čirůvka zelánka - Tricholoma flavovirens (Pers. ex Fr.) Lund.

[Sley]

... nebo taky Tricholoma equestre, že
Já jsem zelánku nikdy nenašel, ale moje maminka mi vyprávěla, že je ve velkém sbírali na jindřichohradecku, kde za mlada bydlela. Dožila se 79 let, takže to na ni asi nepůsobilo...
Na druhou stranu jsem našel jistý článek o tomto tématu, ale jelikož moje angličtina není nic moc, rozuměl jsem tomu tak napůl. Nemohl by to prosím někdo přeložit?

http://www.sciencenews.org/articles/20011027/food.asp

[Dagmar]

Zelánky jsem sbírala na východě Polska (v borových lesích blízko řeky Bug, doufám, že nepletu jméno řeky). Místní říkali, že je tam sbírají odnepaměti a pochvalovali si je - výborná chuť, nedají se zaměnit.... Taky je sušili nad kamny, rozpůlené a navlečené na niti a čerstvé i sušené dávali snad do všech polévek.

[Jirka Kohl]

http://www.damyko.info/ForumB/viewtopic.php?t=23

[mat60]

Původně jsem chtěl napsat, že to bude podobné jako s pečárkami a agaritinem, jenže když jsem si přečetl ten článek ze Science News, tak nevím. Ono to spíš vypadá na něco na způsob alergické reakce. Snad možná něco jako případ s čechratkou podvinutou. Bůh ví. Hlavně chybí informace která substance to způsobuje. Tady by taky byla podle mého názoru na místě genetika. Určit zda se jedná o typické představitele, lokální rasu či co.

[Bob]

Koukám, že to tu Sley už asi jednou inzeroval ... no teď už je nás tu více ... má někdo čas na překlad?

http://63.240.200.111/articles/20011020/food.asp

[InKaso]

Čirůvky zelánky jsme sbírali u naší babičky na Taborsku. Je to už ale hodně dávno. Od té doby jsem je ještě nenašel. Zelánky jsme moc nesbírali, protože v době, kdy rostly, bylo dost hřibovitých hub. A těm všichni dávali přednost. Na zelánky a ostatní lupenaté houby se lidé dívali přes prsty.

Mirek

[Michal]

Bob: Koukám, že to tu Sley už asi jednou inzeroval ... no teď už je nás tu více ... má někdo čas na překlad? ...

Jdu na to.

[Michal]

Tak jsem dopřekládal. Snad budete spokojeni. Bude-li zájem, pokusím se spojit i s tím panem Creppym...

Houbaření na pováženou

Jane Raloff

Překlad článku Mushrooming Concerns (http://www.sciencenews.org/articles/20011027/food.asp) z internetového portálu Science News Online (http://www.sciencenews.org).

Co může být lepšího pro kulináře, kteří si pochutnají na čerstvých přírodních ingrediencích, než právě nasbírané houby?

Takovýto přístup podle zprávy z New England Journal of Medicine z 13. září přivedl několik francouzských gurmánů do velkých potíží. Během 9 let se totiž ve Francii dvanáct lidí otrávilo houbami, tři z nich smrtelně. Šlo přitom o houbu, která byla před publikováním uvedené zprávy považována za chutnou a bezpečnou.

Toxikolog Edmond E. Creppy z francouzské Bordeauxské univerzity spolu s kolegy přezkoumal hlášení případů prudkých otrav houbami a zjistil, že každý z postižených (7 žen a 5 mužů) byl hospitalizován zhruba týden po konzumaci tří nebo více po sobě jdoucích jídel z volně rostoucích hub, které jsou v dané lokalitě známé jako ?bidaou? či ?canari?. Vědci tyto houby s kloboukem dozlatova označují buď jako Tricholoma equestre, nebo jako Tricholoma flavovirens. Ačkoli rostou skoro po celém světě, všichni postižení je nasbírali pod borovicemi v pozdním podzimu či v zimě na místech podél písčitého pobřeží jihozápadní Francie.

Jejich počáteční příznaky byly shodné. Během 1 až 3 dnů po snědení posledního jídla obsahujícího uvedené houby postižení ochabli a začali si stěžovat na slabost. Ta se v příštích 3 nebo 4 dnech vystupňovala, přičemž jim ztuhly svaly a zčervenaly obličeje. Uváděli také nevolnost, tmavou moč a v osmi případech i nadměrné pocení.

Krevní testy ukázaly, že milovníci hub byli stiženi těžkou radbomyolýzou ? stavem, kdy železo obsahující červený pigment zvaný myoglobin uniká ze svalových buněk do krve (červenohnědě zbarvená moč je toho příznakem). Jak se myoglobin rozpadá, produkuje ledvinám nebezpečné jedy, které, není-li zakročeno, mohou vést k selhání ledvin. Lékař standardně tento problém řeší tak, že zahltí pacienta tekutinami, aby se jedy z ledvin rychle vyplavily.

Aby se potvrdilo, že postižení určili houby správně, Creppyho tým vyhledal školené mykology, aby T. equestre v dobré víře nasbírali. Poté z hub připravil extrakt, který v množství poměrném k množství požitému postiženými nakrmil myši.

Během 72 hodin od podání extraktu dvě myši zemřely. Zbytek vykázal zvýšenou koncentraci jistých enzymů, klasických známek radbomyolýzy. Creppyho tým tvrdí, že laboratorní pokusy ?potvrdily? úlohu T. equestre při vzniku tohoto svalového onemocnění. Protože však většina postižených navzdory masivnímu nárůstu enzymů v krvi přežila, výzkumníci vyvozují, že ?(nějaká) genetická svalová susceptibilita se může projevit působením (tohoto) přímého, svalům nebezpečného jedu ? když množství přijatých hub překročí jistou mez.?

Když zpráva z Nové Anglie začala kolovat mezi americkými houbařskými nadšenci, byly na Internetu houby bráněny argumentem, že tento rozkošný druh neměl nikdy nic společného s nemocí a že to spíše vypadá, že francouzský druh byl špatně určen.

?Všechny zdroje, se kterými jsem se kdy setkal, zařazují tento druh mezi jedlé?, podotýká Michael Wood, bývalý prezident Mycological Society of San Francisco a tvůrce předního mykologického webu http://www.mykoweb.com/. ?Nikdy jsem neslyšel o nepříznivém účinku.? Pro Science News Online dále řekl, že: ?Z více než 150 druhů hub, které jsem jedl, si Tricholoma flavovirens stojí jako jedna z nejlepších.?

Fred Stevens, autor zdejší fotografie (u originálu je v textu fotografie Čirůvky zelánky; pozn. překl.), také poukazuje na to, že ?mezi profesionálními mykology panuje neshoda v tom, jestli Tricholoma flavovirens a Tricholoma equestre je jedno a totéž. Pro Science News Online přímo řekl, že doufá, že zpráva z Nové Anglie dává ?podnět k tomu, aby se američtí a evropští mykologové sešli a jednou provždy vyřešili tuto ?druhovou dvojici?.?

Prozatím Marilyn Shaw(ová), mykotoxikologický konzultant Rocky Mountain Poison Center v Denveru a členka toxikologické komise North American Mycological Association, radí: Do doby případného očištění v Americe rostoucího druhu dalším výzkumem ?nejezte Tricholoma equestre/flavovirens.?

Tak zní také název recenze zprávy francouzských odborníků, kterou paní Shaw(ová) publikovala v posledním čísle Spores Afield, informačním bulletinu Colorado Mycological Society. Autorka uzavírá upozorněním, že je lepší "být v suchu", než litovat.

Odkazy:

Baggaley, P.A. 1997. Rhabdomyolysis.
Dostupný na http://members.tripod.com/~baggas/rhabdo.html.

Bedry, R., . . . E.E. Creppy, et al. 2001. Wild-mushroom intoxication as a cause of rhabdomyolysis. New England Journal of Medicine. 345(Sept. 13):798.

Shaw, M. 2001. Warning: Don?t eat Tricholoma equestre/flavovirens. Spores Afield. October. (Informační bulletin Colorado Mycological Society: http://www.angelfire.com/co/mycosociety/spores.html.)

Další záznamy:

Edmond E. Creppy
Department of Toxicology
University Bordeaux 2
146 Rue Leo-Saignat
33076 Bordeaux
France
E-mail: edmond.creppy@tox.u-bordeaux2.fr

Copyright ?2001 Science Service (http://www.sciserv.org). Všechna práva vyhrazena.

[Sley]

No pane jo.....

Každopádně díky, Michale, za překlad. Teď už jsem docela rád, že jsem žádnou zelánku v životě nenašel...

...tedy, je-li to pravda, samozřejmě. Znám plno lidí, kteří ji konzumují bez následků a třeba moje maminka mi vyprávěla, jak ji v mládí ve velkém sbírali (žila tehdy na jindřichohradecku) a jedli zcela bez problémů jakožto jednu z nejchutnějších a nejoblíbenějších hub vůbec.

[Pantáta]

Super Michale - díky za překlad.

Já osobně zatím snědl jen pár kousků ve směsi a žiju ...

[Sley]

[Pantáta]

Pokud bude bída a hub pomálu, tak jí do tý směsi klidně vrazím znovu. Ale zadělávané zelánky dle Tondy Houby si dělat určitě nebudu ... 8)

[Michal]

Trochu jsem to zkorigoval a doplnil o poslední odstavec, na kerý jsem nějakým nedopatřením v noci zapomněl... Mrkněte na to, prosím, a případně připomínkujte.

[Jurášek]

A teď otázka, není to taky věc organismu a množství požitých hub ? Zpravidla silnější organismus se vypořádá s mírnou otravou určitě lépe, ale nevím, podle toho co tady většina z vás píše, tak babičky zelánky používali běžně