Léčivé hořčáky

[Hercuus]

Zdravím všechny,
mám dotaz : Známý za mnou přišel a říkal mi, že cca 2 měsíce zpátky slyšel v rádiu hovořit nějakého mykologa o tom, že nějaký hřib (nejspíše H žlučník, nebo H. peprný) je v určitém stavu poživatelný a léčivý. Tvdí mi, že slyšel, jak se to má podle onoho mykologa nasušit, nadrtit v prach a vložit do takových těch oválných rozložitelných obalů na léčiva (prášky). Smál jsem se mu, když mi řekl, že už si ty bombičky pořídil . Ptám se Vás, jestli jste o tom také něco slyšeli, nebo o tom nevíte něco bližšího, abych mu mohl podat hlášení, jestli to byla kachna, nebo ne.
Díky za rady

[Teri]

Jo, já jsem to slyšela, myslím že to říkal Ing. Baier.
Jedna kolegyně z kroužku hořčáky konzumuje a táhne ji na 80 a je zdravá jak řípa Ale ona je smaží se špekem a cibulí.

[JETHRO]

v roce 1977 po vydání příručky Houby ve fotografii (autoři doc..ing.Příhoda text a fotografie manželé J.M. Erhartovi se vyrojilo mnoho polemik kolem této houby Příhoda zakončil pojednání o tomto druhu větou ,,pro odpornou chuť není jedlá i když není zdraví škodlivá,pozoruhodné jsou její protirakovinové účinky,,.Brzy se rozpoutaly výtky na adresu autora a byl obviněn z nevědeckého názoru.Mykologové k otázce protirakovinového účinku dodnes mlčí,za první světové války se hřib žlučník tehdy hřib hořký po svaření konzumoval a lidé si pochvalovali že dlouho nebyli nemocní,v jedné starší příručce vydané před první světovou válkou na Domažlicku knížka se jmenuje Jedlá nebo jedovatá V.Melzer v ní uvádí hřib hořký ,čili žlučník -Boletus felleus,vůně nenápadná,ale chuť neobyčejně hořká.která je činí naprosto nepoživatelným...někdy v 80. letech se hřib žlučník vykupoval pro farmaceutické firmy,podobně jako muchomůrka červená,,osobně jsem vyzkoušel recept jak uvádí Terry se hořčáky se slaninou a cibulí a i po několikátém vymáčení slabá hořkost přetrvávala,,to už nejíte ovšem houbu ale kus nahořklé hmoty připomínající plže .-)

[Teri]

Já jsem na něj v některých atlasech narazila dokonce jako na jedovatý druh způsobující otravy gastrointestinálního charakteru.

[b.gun]

Tuším, že Jaroslav Malý se někde na netu zmiňoval o osobních zkušenostech s užíváním prášku ze sušených hořčáků jako "léku" na žaludeční obtíže (polykal to v želatinových kapslích nebo přimíchával do nějakého jídla). Jenom si už nepamatuji, kde to bylo...

EDIT: Tak jsem pohledal a o těch želatinových kapslích se zmiňuje přímo u položky Tylopilus felleus na naturfoto.cz (http://www.naturfoto.cz/hrib-zlucnik-fotografie-5667.html), a o tom polykání v kapslích a o míchání do jogurtu se zmiňuje v diskuzi o léčivých účincích hlívy na nahuby.sk (http://www.nahuby.sk/diskusia.php?parent_message_id=470051).

[JETHRO]

oboje je od J.Baiera Jardu Malého z Mělníka znám moc dobře osobně párkrát jsme spolu fotily atd,,ing.Baier jezdí už několik let na Mělník ke je mykologický kroužek vedený J.Malým pořádají přednášky kde je Baier častým hostem je zde znám jako populizátor hlívy ústřičné a jiných léčivých druhů o tom se točí také přednášky ,na výstavách na Mělníku v září jsou k mání bonbóny z hlívy a jiné produkty z hlívy myslím Terezia company výrobce Slovakia.

[mykožrút]

Osobnú skúsenosť s liečením touto hubou nemám,ale mám osobnú skúsenosť so stretnutím s významným mykológom a vedeckým pracovníkom oceneným SAV. Asi pred piatimi rokmi veľmi vyzdvihoval preventívne protirakovinové účinky podhríba žlčového a taktiež brezovníka obyčajného. Nezabudnem na príhodu o ktorej hovoril,ako ho jedna rodina prosila o nazbieranie týchto húb. Bola žiaľbohu zima a teoreticky by teda mali rásť na južnej pologuli. Oni mu boli ochotní pre pár plodníc horčákov,do ktorých sa tu kope,zaplatiť cestu do Austrálie. Také vzácne vedia byť niekomu tieto opovrhované huby. Vtedy vec poriešili zozbieraním nejakých exsikátov,ale či sa dostavili nejaké výsledky a naplnili očakávania dotknutej rodiny neviem. Pri spôsobe úpravy bola reč o lúhovaní v alkohole a vode.

[emil54]

Před pár lety mi jeden děda v hospodě vyprávěl, že žlučáky za války nakládali společně s krásnoporkami po převaření do kameninových soudků a nechali vykvasit s mrkví a nějakou další zeleninou, podobně jako zelí. Údajně to bylo docela chutné. Děda už je dávno po smrti, takže jak říká Smoljak: "je to jenom pověst".
Osobně jsem zkoušel jeden z mnoha tradujících se receptů - nechat hořčák vylouhovat v mléce a usmažit na sádle s cibulkou. Myslim, že kdyby byl skutečně hlad, asi by se to dalo, nicméně po pár soustech to skončilo na kompostu.

[Roman Manak]

Já osobně jsem měl na hořčáka stejný názor jako většina z vás. Je to krásný hřib, ale naprosto nepoživatelný. Ale po vyslechnutí chvály od p. Baiera jsem se rozhodl že jich pár seberu, usuším a v případě potřeby zkusím. A docela nedávno se naskytl případ, kdy je bylo možné vyzkoušet a musím říct, že docela pomohly. Měl jsem docela těžké žaludeční potíže a po zkonzumování umletého prášku z hořčáků ustoupily. Nebylo to moc chutné, ale prostě to pomohlo. Ale tím neříkám, že jsou hořčáky léčivé na podobné problémy. Nevím totiž, zuda by problémy ustoupily samovolně nebo zda to bylo zásluhou hořčáků. Každopádně si jich zase pár nasbírám (jestli tu na jižní Moravě ještě letos vůbec vyroste nějaká houba) a v případě potřebvy vyzkouším a budu informovat. Pana Baiera si moc vážím, ale některé jeho názory mi moc nesedí. Neseděli mi ani ti hořčáci, ale možná na tom něco bude