Boletus erythropus - Hřib kovář

[Kraken]

Davam ho sem jen kvuli te krasne barve rourek.

[Hercuus]

Chtěl bych ještě reagovat na fotku no-Xe, kde je na snímku velmi mladá plodnice hřibu, kterého považuješ no-Xi za var. junguilleus. Mám svoji lokalitu v kyselé bučině, kde rostou na jednom plácku kováři, kteří jsou jako mladé plodnice (veliké třeba jako ta tvoje až trochu větší) opravdu hodně žlutí ale rostou zde i plodnice s klasickou pigmentací. Už asi 3 roky se snažím na lokalitě najít vzrostlejší plodnici, která by vykazovala žluté zbarvení v mládí a sledovat průběh jejího růstu do dospělosti. Ty mladé co najdu, tak přikrývám, ale vždy mi je hladoví houbaři seberou (za poslední 2 týdny to bylo 7 plodnic, což byl zatím vrchol mých nálezů). Mám pocit, že u některých plodnic se ten pigment objeví na některých plodnicích až v průběhu samotného růstu plodnice. Na totožném místě jsem letos našel například dospělou čerstvou plodnici, co měla světle hnědý klobouk, póry jen žlutooranžové (absolutně chyběly oranžové, natož červené pigmenty) a šupinky na třeni také žluté až nahnědlé. Nevím jak vypadala plodnice v mládí, ale věřím, že to byla právě jedna s těch žlutých.Přesto však plodnicím dávám pracovní jméno Hřib kovář nebo Hřib kovář var. odbarvený, ale i tak si myslím, že Hřib kovář je velice variabilní a u takto mladých plodnic těžko odhadovat co jsou do variet zač.

[no-X]

Na zmíněném Dasenském rybníku jsem pozoroval dvě místa, kde ty světlejší rostou. V jednom jsou klasicky sytě vybarvené a na kraji toho plácku se mezi nimi občas objevují i tyto zcela žluté. Je pravda, že nemůžu potvrdit, jak by se vybarvily ve stáří - chodí tam taková kvanta houbařů, že by tam nevydržely ani po sebelepším zakrytí a mizejí při rozměrech optimálních k naložení bez ohledu na vybarvení Vím, že v tom místě našel pan Chalupský (a snad to teď nezvorám) již rozvitý komplet žlutý kousek, který chytil po skladování v lednici místy lehký červený nádech.

Pak je tam jiné místo - na druhé hrázi - kde rostou odbarvené, které se ale projevují opačně. Mladší plodnice jsou zabarvené sytěji (i když ne až tak sytě jako klasická forma), ale s věkem velice rychle pigment ztrácejí - především na rourkách, noha vždycky zůstane alespoň mírně načervenalá. Už středně staré bývají žlutooranžové. Odtud je ten starý z předchozí fotky - našel jsem tam i jiné, jeden měl póry/rourky prakticky čistě žluté, ale noha byla i tak začervenalá.

Poslední věc, kterou jsem tam vypozoroval je, že čím větší sucho, tím sytější je červené vybarvení mladých plodnic - po dešti mají nejmladší kousky nohy jen načervenalé.

[Hercuus]

Tvoje odpověď krásně doplňuje to, jak mohou být kováři variabilní (to samozřejmě platí i u dalších druhů hřibů). Proto si myslím, že je velice těžké určit, co už je a co ještě není var. discolor popřípadě var. junguilleus. K tomu, abychom pochopili co je co, tak bychom se tomu museli věnovat hlouběji a nebo prostě si nalézt spousta různě vybarvených kovářů a vytvořit si vlastní představu kde jsou hranice mezi jednotlivými varietami, což podle mě je pak úplný věštění z koule, pokud nenajdeme typicky vybarvenou nebo naopak nevybarvenou varietu .

[no-X]

jeden malý pozdní kováříček

Smrčina, sem tam borovice, pár desítek metrů dál lípy - jediný vyrůstal z lesní cesty. Českokrumlovsko, cca 600 m n. m.

[Míra]

Dnes se mi podařilo najít krásných devět kousků. Tady jsou dva nejhezčí.

[no-X]

První letošní, sotva se dral z mechu (klobouček tak 4-5 mm).

[no-X]

Po předchozím hrázovém kousku ještě první lesní smrkový. Dešťové kapky hned na klobouku vytvářely modrá kolečka.

[JETHRO]

na Roudnicku taky vyrazily

[Jiří Novák]

Jeden boletus erythropus var. delicates - to podle toho, jak byl ohlodaný. V tom dubosmrkojehličí byl téměř neviditelný.

[no-X]

Kudy chodím, tudy slýchám, že houby nerostou. Tady je jeden čerstvý kovář. Když to shrnu, v posledních 3 dnech jsem viděl v množství větším než malém hřiby dubové, bronzové, plavé, medotrpké, kováře, koloděje a plstnaté, z holubinek pak bukovky, mandlové, namodralé, nazelenalé, sivé, slanečkové, nelibé, hřebínkaté plus další dvě, které nedokážu určit, dál nějaké katmanky, muchomůrky (šedivky, růžovky, tygrované)... Až na výjimky se ode všech druhů stále objevují mladé plodnice - jen jich většinou spasou slimáci, případně jsou napůl sežrané a napůl spálené sluníčkem. Mnohé holubinky lezou ze země už rozlámané, protože je povrchová vrstva půdy seschlá na kámen.

[Kuej]

Dva kováři z mého ,,místečka''.V tomto suchu potěšily.

Kuej

[Josef Chalupský II]

Letos jedny z posledních. Celkem 16 cm přes klobouky na Obr.1. A tu drť v díře pod kloboukem na Obr.2 vyhlodal brouk chrobák.

[Jiří Novák]

Josefe, nechci být nějaký rýpal, ale mám zafixováno, že h. kovář je latinsky Boletus erythropus. Leda že by označení luridiformis bylo nyní nové a ještě neuvedené v atlasech, keré mám.

[no-X]

Správný a aktuálně platný název je skutečně B. luridiformis. Název B. erythropus použil poprvé roku 1801 Christiaan Hendrik Persoon a připojil k němu jen velmi chatrný popis, který se týká hřibu s "rezavě hnědým kloboukem a oranžově červenými póry". V následných pracích Persoon tento popis několikrát upravoval a doplnil jej o poznámky, které vnášejí další pochybnosti do toho, kterou houbu svým označením skutečně myslel. Někteří mykologové název B. erythropus ztotožnili s kovářem, a tak se po léta takto používal. V průběhu 20. století ale jiní mykologové (první byl tuším Kallenbach r. 1927) poukázali na určité nesrovnalosti. Podle některých názorů Persoon smíchal dohromady "kováře" a "koloděje", podle názoru jiných se jeho popis netýkal "kováře", ale hřibu Quéletova. To souvisí např. se zmínkou o červené dužnině ve třeni, kterou kovář nemá, ale koloděj nebo h. Quéletův ano.

Mykologové nakonec usoudili, že Persoonův popis B. erythropus je tak vágní, že nelze spolehlivě říct, kterého hřibu se vlastně týká. Proto se pro kovář začal používat název B. luridiformis, který prvně použil Friedrich Wilhelm Gottlieb Rostkovius roku 1844, kdy publikoval historicky první jednoznačný popis kováře - tudíž dostal tento název přednost.