Leccinum duriusculum - Kozák topolový

[šklíba]

Dočetla jsem se v atlase, že se k.topolový považoval za vzácnější, ale v současnosti se už vyskytuje hojněji. Znamená to, že se jeho nálezy ještě stále mají hlásit, nebo už ne? A pokud ano, tak kde nahlásit? Díky za radu.

[no-X]

Myslím, že je stačí hlásit tady

Kozák topolový ubýval a v osmdesátých letech byl pomalu nezvěstný, takže jej autoři zařadili do Červené knihy (knihy, ne seznamu). S ohledem na tehdejší známé lokality předpokládal pan Kotlaba, že je mírně vápnomilný. Jenže později (koncem 90. let?) se začal nacházet hojněji, takže třeba do Červeného seznamu už se nedostal vůbec a změnil se názor i na souvislost s uhličitanem vápenatým. Ono je možné, že nesnáší kyselé deště (síru), díky tomu přežíval na vápencových lokalitách, které to neutralizovaly a po zlepšení situace se opět rozšířil na běžná stanoviště.

Já ho znám ze dvou jižně exponovaných dubových lokalit, kde jsou nějaké vtroušené osiky. Jedno je širší okolí zaniklého vápencového lomu (ale už mimo vápenec) a druhé - odkud pochází dnešní fotka (nalezl Míra Klimeš) - je známá lokalita vápnomilných hub u Hluboké nad Vltavou, kde ovšem žádný vápenec v podloží není, jen jílovitý písek.

[Radek Doležal]

[no-X]

Jde o formulaci použitou v Červené knize. Jak to pan Kotlaba přesně myslel (napsal-li ji osobně), to nevím.

Sám se domnívám, že kozák topolový preferuje spíš kyselé podloží. Zřejmě mu ale vadila nějaká složka kyselých dešťů (ne pH samo o sobě), kterou dokáže vápník odbourat, respektive s ní zreagovat a převést do podoby, která houbě nevadí. To je taková moje osobní teorie, kterou se snažím vysvětlit, proč měly kyselé deště negativní dopad i na některé druhy, které přirozeně rostou spíš na kyselém podloží.

Myslím, že celkově ty vazby na kyselé / zásadité / vápenaté / nevápenaté budou o dost složitější, zřejmě i v některých případech nepřímé a patrně ještě u některých hub bude zaměňovaná preference s tolerancí. Leckdy stačí porovnat, o jakých ekologických požadavcích se ve vztahu ke konkrétní houbě mluví u nás a o jakých v zahraničí, kde je daná houba hojnější. Např. hřib královský je u nás často spojovaný s vápencem, přičemž v jižní Evropě roste na kyselých vyvřelinách a naopak třeba lošákovec hnědooražový, který je u nás velmi vzácný a považovaný za houbu preferující kyselé podloží, roste v zahraničí převážně na vápencích nebo sedimentech s obsahem uhličitanu vápenatého. Je škoda, že od Pilátových Československých hub ve svém životním prostředí nevyšla publikace, která by se pokusila uvést některá dogmata na pravou míru.

[Radek Doležal]

[no-X]

Právě na to jsem narážel. V jižních Čechách je zhruba třicítka lokalit, na kterých byl v minulosti hřib královský nalezen, ale žádná není ani na vápenci, ani jiném alkalickém sedimentu, ani zjevně kontaminovaná vápnem. Proto si myslím, že některé ekologické nároky tradičně uváděné v literatuře mohou být důsledkem pozorování nereprezentativního vzorku. Řada starých českých mykologů působila převážně v okolí Prahy a houby nalezené v Krasu automaticky spojovali s vápencem v podloží, což asi ne vždy bylo správně. Myslím, že u toho králováku bude vazba na vápník podobného charakteru jako kozáku topolového - do určité míry ho toleruje, může fungovat jako ochrana před důsledky kyselých dešťů, ale nevyžaduje ho.