Gloiocephala menieri - Špička orobincová

b.gun · 01.07.2015

Při hledání křehutek orobincových se mi minulý rok v červnu podařilo na stejné mokřadní lokalitě nalézt neznámé houby rostoucí též těsně nad vodní hladinou na starých, odumřelých částech stonků orobince úzkolistého. Lucie Zíbarová nález následně určila jako špičku Gloiocephala menieri (Boud.) Singer 1960, pro niž byl navržen český název špička orobincová.
Jedná se o prvonález pro území ČR.

Klobouk: vyklenutý až škeblovitý, 4-8(10) mm široký a 2-4 mm vysoký, hladký, v dospělosti až mírně hrbolkatě prolamovaný, obvykle bledě okrově hnědavý, směrem k místu přirůstání jemně rezavohnědě tečkovaný, ve stáří tmavěji hnědnoucí.
Hymenofor: hymenium zpočátku hladké, později řídce žebrované redukovanými, okraje klobouku nedosahujícími lupeny, u dospělých plodnic síťnatě žilnatými (anastomózovanými) - lupeny vysoké 1 mm, světlé, bělavé až lehce béžové, na ostří stejnobarvé, nebo při zasychání jemně hnědě tečkované, v počtu 2-5(6); pokud má plodnice vystouplý třeň, lupeny jsou na něj sbíhavé.
Třeň: velmi krátký, do 0,7(1) mm dlouhý, výrazně excentrický až téměř postranní, zpočátku světlý, postupně od báze tmavnoucí až tmavohnědý, u dospělých, k substrátu těsně přitisknutých plodnic na první pohled sotva znatelný.
Dužnina: tenká (tloušťka do 0,5 mm), bezbarvá, pružná; chuť i vůně nevýrazné.
Výtrusný prach: bílý.
Mikroskopické znaky: výtrusy kapkovité až téměř vřetenovité, s výrazným zahnutým apikulem, tenkostěnné, hladké, obvykle s jednou velkou kapkou (vzácněji dvěma nebo třemi), 14,5-20×4,8-6,5 um (průměrně 16,5×5,5 um, Q = 3), neamyloidní, nedextrinoidní. Bazidie se čtyřmi (vzácně dvěma) sterigmaty, kyjovité, s bazální přezkou, 44-52×8-11 um. Hymeniální cystidy vřetenovité až lahvicovité, na vrcholu někdy hlavičkovitě rozšířené a s hnědým slizovitým obalem, 50-73×7-10 um velké. Trama gelatinizovaná.
Pokožka klobouku typu hymeniderm, složená ze dvou typů elementů, mezi nimiž jsou přechody:
1) převažující, kyjovité až téměř kulovité s tenkými stěnami a bezbarvým obsahem, 24-30 × 8-18 um,
2) méně časté, kyjovité, pytlovité až nepravidelně větvené, s tlustými (až 2,5 um) rezavožlutými až hnědými stěnami a hnědým obsahem, 28-38×9,5-17 um.
Pileocystidy na celé ploše pokožky klobouku nepřítomny, pouze na jejím okraji jako tzv. cirkumcystidy, které jsou podobné hymeniálním cystidám: válcovité až lahvicovité, někdy s hlavičkovitě rozšířeným vrcholem, kolem něhož je hnědá slizovitá čepička. Přezky přítomny ve všech pletivech. [Zíbarová et al. 2016]
Výskyt: vyrůstá od konce jara do začátku podzimu, obvykle od června do září, nejhojněji v červenci, v hustém porostu na starých stoncích orobince širokolistého (Typha latifolia) a orobince úzkolistého (Typha angustifolia), těsně nad vodní hladinou (0-20 cm) na lokalitách bažinatého a mokřadního charakteru, často ve skupinách.
Synonyma:
Chamaeceras menieri (Boud.) Kuntze 1898
Marasmius menieri Boud. 1894
Možné záměny:
Gloiocephala amphibia Redhead 2013 - odlišuje se bělavou pokožkou klobouku obsahující pouze bezbarvé elementy, bublinovitým tvarem klobouku a výskytem v Severní Americe;
Gloiocephala cerkezii Tkalčec & Mešić 2008 - odlišuje se přítomností dlouhého, centrálního třeně;
Špička ostřicová (Gloiocephala caricis (P. Karst.) Bas 1961) - odlišuje se bílým kloboukem a růstem na tlejících zbytcích ostřic.