Anthracobia tristis - Spálenitka

[no-X]

Rod Anthracobia je převážně antrakofilní, roste na spáleništích a ohništích relativně brzo po ohni. V literatuře se uvádí asi šest zástupců tohoto rodu, které se vyskytují nebo by se mohly vyskytovat na našem území (celkově jich je z Evropy popsaných více, ale nemám tušení, jestli jde o dobré druhy nebo jestli vůbec ve střední Evropě rostou). Těch šest je:

• Anthracobia macrocystis - spálenitka ohništní neboli krátkochlupá
  
• Anthracobia maurilabra - spálenitka
  
• Anthracobia melaloma - spálenitka uhelná
  
• Anthracobia subatra - spálenitka černavá
  
• Anthracobia tristis - spálenitka
  
• Anthracobia uncinata - spálenitka

A. subatra má černé plodnice, takže zůstává pět žlutooranžových druhů. A. uncinata má jako jediná zakroucené parafýzy a ještě malé spóry (10-12x5-5,5). Zbývají čtyři. Z nich má nejmenší spóry (14-17x7-9,5) A. melaloma (mikro např. zde). Zbývají tři, z nichž všechny mají spóry v průměru kolem 18-19 dlouhé. A. tristis má oproti ostatním válcovitější spóry, méně vyklenuté (snímek např. zde - klik na oranžové tlačítko). Pro rozlišení zbývajících dvou už velikost a tvar výtrusů nepomůže, klíčové mají být chlupy na povrchu (vnější straně excipula) a okrajích. A. macrocystis má mít chlupy krátké, tlusté, nenápadné a při zasychání kolabující (40-60x5-20, mikro např. zde). A. maurilabra má mít chlupy dlouhé, tenčí, silnostěnné a vytrvávající i u exsikátových položek (40-120x3-10, mikro zde).

Plodnice na fotkách mi vycházejí na A. tristis, která nemá české jméno. V překladu by to byla spálenitka smutná. Plodničky, které jsem našel v parku v díře po vypáleném pařezu loni padlého listnáče, ale působily vcelku vesele.

[no-X]

Jednorázové ohniště po pálení větví. Pojetí tohoto druhu se napříč autory příliš neliší, takže by šlo o A. tristis sensu Dougoud (válcovité výtrusy) i třeba Ellis & Ellis, a tedy stejnou entitu jako v předchozím příspěvku.